A jaký byl váš den? smála se Raducanuová. Pod tlakem jsem hrála nejlíp, hodnotila šampionka pohádkovou jízdu

Osmnáctiletá Emma Raducanuová se na US Open zapsala do historie tenisu. Nebyla sice nejmladší vítězkou amerického grandslamu, ale byla tou nejsenzačnější. A nejdominantnější. Nejen, že se stala první šampionkou, která k titulu na grandslamu prošla skrz kvalifikaci, a potřebovala tak hned 10 zápasů. Ale ke všemu ani v jednom z utkání neprohrála set. Napodobení jejího úspěchu bude pro každou další hráčku nesmírně těžký, ne-li dokonce nemožný.

Publikum v New Yorku si ji zamilovalo, stala se ohromnou senzací. Před výhrou 6:4, 6:3 v sobotním finále nad Leylah Fernandezovou si připsala cenné skalpy Šuaj Čang, Sary Sorribesové Tormové, Belindy Bencicové či Marie Sakkariové. Rozhodně neměla cestu do finále a k titulu vystlanou růžemi.

Na tiskové konferenci, kde z ní opadl adrenalin, sršela vtipem. Na otázku moderátora, jaký má den, odpověděla se smíchem: „Prostě skvělý. A jaký byl váš den?“

Pak ale zvážněla. „Už před zápasem jsem věděla, že to bude hodně náročné. Leylah hrála neskutečný tenis a vyřadila spoustu hráček z první desítky. Věděla jsem, že musím předvést svůj nejlepší tenis,“ pravila sympatická Britka, která se stala první hráčkou své země od roku 1977, jež oslavila zisk grandslamového titulu.

„Jsem hrdá na to, jak jsem se s tím popasovala, a to i na konci zápasu,“ připomněla dva brejkboly soupeřky v devátém gemu druhého setu.

„To, co se stalo, je splnění snů. Pořád si představujete, že to dokážete a radostně pak půjdete za lidmi ve vaší lóži, kde všechny obejmete a budete slavit. To je přesně to, na co pořád myslíte a kvůli čemu neustále pracujete,“ pokračovala. „Jakmile jsem to dokázala, byla jsem ohromně vděčná svému týmu, že je tam se mnou a může to se mnou prožívat. I těm, co už museli odjet domů a podporovali mě během celého tohoto dobrodružství.“

Vyhrát deset zápasů bez ztráty setu na jednom grandslamu je přitom něco, co se nemusí už nikdy opakovat. Sama Raducanuová příliš nechápe, kde se v ní vzala schopnost projít všemi úskalími tak snadno. „Mohu přitom vyjmenovat spoustu okamžiků, kdy jsem byla dole. A to i ve chvílích, kdy skóre ukazovalo něco jiného, než jaký byl vývoj zápasu či jednotlivých gemů.“

„Dokázala jsem ale vším projít, což je to důležité. Myslím, že jsem na turnaji hrála nejlíp pod tlakem, ve chvílích, kdy jsem to nejvíc potřebovala. Asi proto jsem neprohrála ani jeden set. Všechny zápasy přitom byly ohromnou výzvou,“ upozornila.

V závěru finálové bitvy s Fernandezovou, před brejkbolem soupeřky, si musela vzít pauzu na ošetření. Důvodem sice nebylo vážné zranění, ale na jejím koleni se objevila tržná rána. „Soupeřka zahrála úžasný bekhend po lajně. Já do toho dala všechno, neudržela balanc a ošklivě jsem si natrhla koleno,“ vyprávěla.

„Nechtěla jsem hru přerušit, protože jsem nechtěla přijít o rytmus. Měla jsem servírovat proti brejkbolu, a vidina dlouhé pauzy...“ přemýšlela osmnáctiletá Britka. „Ale nesměla jsem pokračovat. Nedovolili mi to, protože, aspoň to tak vypadalo, z mého kolene stříkala krev. Rozhodčí řekla, že musím být ošetřena. Vrátit se pak do hry a čelit brejkbolu po dvou nebo třech minutách pauzy nebylo snadné.“

Tíhu okamžiku zvládla, stejně jako následně i další brejkbol soupeřky. A pak proměnila svůj třetí mečbol v utkání. Publikum propuklo v jásot, stejně jako sama Raducanuová, která se díky svému triumfu posune na 23. místo světa. „Ani jsem tomu nemohla uvěřit. Dala jsem do toho posledního servisu všechno,“ dodala šťastně.