Ať si to užije, příště ji porazím! Stříbrná Vondroušová už se těší na odměnu od babiček
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z TOKIA: Objala soupeřku a porážku v napínavém finále olympiády vzala s úsměvem. Žádné slzy, žádný smutek. Markéta Vondroušová je pyšná na to, co dokázala. A stejně celý národ. Vždyť jde o nejlepší tenisový výsledek na olympiádě v české historii. „Jsem ráda, jak jsem to zvládla, ani jsem si nepoplakala. Musela jsem na ceremoniál vypadat dobře,“ vtipkovala pak po zápase.
Takový úspěch náš tenis nepamatuje. Česko sice už dvě stříbrné medaile z tenisu má, v singlu ale zatím ne. Senzačně ji domu doveze až Markéta Vondroušová.
Přitom z finále proti skvěle hrající Švýcarce Belindě Bencicové mohlo padnout i zlato, jenže Vondroušová nevyužila vedení v rozhodujícím setu a nakonec prohrála 5:7, 6:2, 3:6. S úsměvem na tváři pak přišla slavící Bencicovou přátelsky obejmout.
Když už měl českou tenistku někdo v Tokiu zastavit, tak právě kamarádka Bencicová.
„Nic si extra nevyčítám. Bylo to těžké, protože ona šla do všeho po hlavě. Myslím si, že jí to dneska fakt vycházelo. Kdyby hrála trošičku hůř, výsledek by byl obrácený. Hlavně jsem si finále chtěla užít, protože ho člověk nehrává každý den. Nevyšlo to, ale mám čisté svědomí, že jsem tam nechala všechno. Jsme kamarádky, takže jsem aspoň ráda, že mě porazila právě Belinda.“
Hned ale potutelně dodala: „Ať si to teď užije, příští ji porazím!“
Opravdu vás po finále nepřepadly žádné chmury?
Tak trochu to na mě šlo, ale říkala jsem si, že musím vypadat na ceremoniálu dobře. (smích) Říkala jsem si, že nebudu po téhle prohře smutná, protože je to fakt velký úspěch. Po finále v Paříži jsem byla hrozně nešťastná a vůbec jsem si to pak neužila. Chci na olympiádu vzpomínat v hezkém a nejsem smutná z toho, že mám stříbro.
Litujete v zápase něčeho?
Měla jsem brejk ve třetím setu a výhodu za stavu 3:3. Ale ona zahrála dobře. Nic si extra nevyčítám. Bylo to těžké, protože ona šla do všeho po hlavě. Myslím si, že jí to dneska fakt vycházelo. Kdyby hrála trošičku hůř, výsledek by byl obrácený. Ona si ale vítězství zasloužila a obě jsme zahrály skvělý zápas. Na výměny se muselo pěkně dívat. Po všech těch zápasech ve vedrech jsme na kurtu nechaly všechno.
Bylo vidět, že jste po celý zápas bojovala o každý míč a do boje o zlato jste dala všechno...
Hlavně jsem si finále chtěla užít, protože ho člověk nehrává každý den. Věděla jsem, že už mám medaili jistou. Říkala jsem si, že do toho půjdu a budu makat, co to půjde. Nevyšlo to, ale mám čisté svědomí, že jsem tam nechala všechno. Bohužel, ona byla lepší. Nemůžeme vyhrát obě. Jsme kamarádky, takže jsem aspoň ráda, že mě porazila právě Belinda.
S Belindou jste kamarádky, bavily jste se spolu po semifinále i před finále, opravdu tam není žádná rivalita?
My jsme se bavily hlavně před semifinále. A pak, když jsme obě svoje semifinále vyhrály, tak jsme si psaly, že medaili máme jistou. Myslím ale, že obě jsme chtěly zlato. Obě jsme byly na kurtu zakousnuté, nic jsme si nedarovaly. A mně to holt nevyšlo. Já nejsem taková, že mám zášť a někomu něco nepřeju. Ať si to užije, příští ji porazím. (úsměv)
Jak se vám líbí stříbrná medaile?
Je šíleně těžká. Jsem z ní ale úplně nadšená. Doufám, že ji někde cestou neztratím. Nechám si ji radši na krku celou dobu. (smích) Určitě pro ni budu muset najít místo. Pořídili jsme si kočičku, která nám všechno bourá, takže budu muset najít místo, kde ji nechá být. Vždyky, když se na ni podívám, uvidím v ní to obrovské vedro a strašnou dřinu tady v Tokiu.
Je to pro vás velké zadostiučinění po celé letošní sezoně?
Je super, že jsem byla vidět po téhle sezoně, která byla nahoru dolu. Jela jsem na olympiádu jako outsider a nakonec hrála finále. Říkala jsem si proto, že z toho nechci být dneska smutná, když to nevyjde. Jsem ráda, jak jsem to zvládla, ani jsem si nepoplakala.
Navíc jste Belindu za dvě a půl hodiny pořádně unavila do nedělní čtyřhry, kde bude hrát proti české dvojce Krejčíková, Siniaková.
Doufám, že holky vyhrají. Snad mi poděkují, utahala jsem jí. (smích) I když jsme kamarády, fandím Česku a snad to vyhrají naše holky.
Jak se teď těšíte domů do Sokolova?
Těším se, až se teď vrátím do českého domu ve vesnici a oslavíme to. A doma pak taky. Chci si to užívat. Doufám, že mi babičky v Sokolově udělají borůvkové knedlíky. Já se budu snažit jet tam co nejdřív, protože tam lidi sledovali zápas na velkoplošné obrazovce na náměstí. Všichni to prožívají, jak jsem z malého města. Je to moc hezké.
