S úsměvem do čtvrtfinále Wimbledonu! Užíváme si každý míček, hlásí Bouzková s Hradeckou

Za pouhých 48 minut vyřídily Lucie Hradecká a Marie Bouzková v pondělním osmifinále Wimbledonu rusko-gruzínský pár Varvara Gračevová, Oxana Kalašnikovová, když zvítězily 6:1 a 6:3. Nová česká deblová dvojice tak vylepšila svou bilanci na devět vítězství a jedinou porážku, na zeleném pažitu má dokonce skóre 7:0. Na šestatřicetiletou Hradeckou a dvaadvacetiletou Bouzkovou čeká po úterním odpočinku ve středu čtvrtfinále proti elitnímu japonskému duu Šuko Aojamaová, Ena Šibaharaová.

Nakolik byl váš osmifinálový výkon blízko ideálu?
LH: Myslím, že k dokonalosti máme ještě hodně daleko. Nicméně zápas jsme si už od začátku užívaly, po volné neděli jsme se na něj zase těšily. Myslím, že jsem ze začátku ani nebyla nervózní. To, na čem jsme se domluvily, šlo docela hladce. Měla jsem strašně dobrý pocit ze servisu. Když dobře servíruji, je všechno jednodušší. Dám výborný servis a Maruška to uklidí na síti, pak je všechno úplně v pohodě. (usmívá se)

MB: Myslím, že jsme byly dobře připraveny, naše taktika byla dobrá. Jak hrajeme další a další zápasy, tak se na kurtu cítíme stále líp. Hlavně já na síti se teď cítím stále líp. Snažím se Lucce pomoct. A taky od ní pořád něco odkoukávám, jsem za to ráda.

Vaše parádní výsledky rozhodně nejsou náhoda. Jaký recept se skrývá za vašimi společnými úspěchy?
LH: Hlavní je, že máme v týmu strašnou pohodu na kurtu i mimo něj. Na kurtu si užíváme každý moment, každý míč. I když se něco zkazí, ani jedna nejde hlavou dolů. Všechno bereme pozitivně. A naše hry se k sobě hodí.

MB: Já se vlastně celý den nonstop směju. (usmívá se) Jsme super tým. Na kurtu si povídáme o všem, co se děje. I když se nám nedaří, jsme pozitivní.

Vzpomenete si ještě, jak zkraje dubna začala vaše deblová spolupráce?
LH: Moc dobře vím, jak to začalo. (usmívá se) V Charlestonu jsem měla hrát s Annou Blinkovovou, která mi přibližně týden před turnajem napsala, že bohužel nemůže hrát kvůli zranění ruky. Na poslední chvíli jsem musela někoho najít. Na seznamu jsem viděla Marušku. Věděla jsem o ní, že moc debly nehrávala, ale zkusila jsem ji. Psala jsem jí, jestli si náhodou nechce zahrát debl. A odpověděla docela rychle. Jsem ráda, že jsem ji oslovila.

V Charlestonu jste se probojovaly až do finále, pak jste ale znovu spojily síly až na červnovém turnaji v Birminghamu. Proč?
LH: V průběhu Charlestonu jsem už byla na antukovou sezónu domluvená s Laurou Siegemundovou. A pak vzhledem k tomu, jak se nám (s Maruškou) hrálo a jaká byla pohoda, jsme se domluvily, že po antuce to na travnatých turnajích zkusíme spolu.

A rozhodnutí to bylo evidentně skvělé. V Birminghamu jste oslavily titul, na Wimbledonu jste už ve čtvrtfinále. Zatímco pro Lucku je to první postup mezi osm nejlepších párů na grandslamu od US Open 2018, Maruška si tuto fázi na grandslamu zahraje poprvé v kariéře. Co pro vás tento dosavadní výsledek znamená?
LH: Jsem ráda, že se nám s Maruškou povedlo projít takhle daleko. Samozřejmě se soustředíme na další zápasy. Já si svůj pobyt na kurtu fakt užívám. Chybělo mi být ve druhém týdnu grandslamu a užívat si zase volnější areál a tak podobně.

MB: Já jsem samozřejmě strašně ráda, že hned při své první účasti ve čtyřhře ve Wimbledonu jsem ve čtvrtfinále. Je to supr! Asi to je pro mě překvapení. Na kurtu se zkrátka cítíme dobře, pak o výsledcích moc nepřemýšlíme.

Je skvělé slyšet, že se na kurtu cítíte dobře. Přesto si nešlo nevšimnout ještě jedné o něco méně příjemné věci. Zatímco Lucka má řádně zatejpované levé koleno, Maruška má stále tejp na pravém palci, což je počítám odkaz na zranění z letošního Madridu…
LH: Já myslím, že ten její palec je maličkost. To jste si ještě nevšimli toho kotníku. (usmívá se) To jen, abych to trochu vyrovnala s těmi tejpy. Levé koleno mi operovali v roce 2017 a v Birminghamu mi to dvakrát podjelo. Cítila jsem v něm trochu pnutí a dnes ráno při tréninku mě v tom víc píchlo, tak jsem ho pro jistotu nechala zatejpovat, aby koleno bylo stabilnější. Není to nic vážného, ale koleno se jinak zatejpovat nedá, musí se takhle celé oblepit. Jsem ráda, že zítra (v úterý, pozn. red.) budeme mít volný den, takže půjdu na ošetření a bude to dobré.

MB: V Madridu jsem si způsobila malinkou zlomeninu v palci, tejp už je teď jenom preventivní (Bouzková koncem dubna v Madridu skrečovala utkání proti Petře Kvitové, na kurty se vrátila o měsíc později na Roland Garros, pozn. red.). Doufám, že prst budu mít zalepený už jenom poslední týden. Až budu zpátky v Česku, nechám si udělat magnetickou rezonanci a snad se ukáže, že je všechno v pořádku. A v Praze už snad budu bez tejpu. Lucka mi skoro před každým tréninkem a zápasem tejpuje prst, takže nevím, co pak bude před zápasy dělat. (usmívá se)

LH: Budu mít volno. (usmívá se)

Po úterním odpočinku vás čeká ve středu rozjetá japonská dvojice Šuko Aojamaová, Ena Šibaharaová, která letos posbírala už čtyři trofeje. V čem vidíte sílu svých japonských soupeřek?
LH: Hrála jsem s nimi letos v Eastbourne (Hradecká a Číňanka Šuaj Čang podlehly Japonkám v prvním kole 2:6 a 5:7, pozn. red.). Jsou určitě nepříjemné tím, že se hodně hýbají na síti. I když nejsou vysokého vzrůstu, hodně mě trápily servisem, hlavně servis Aojamaové jsem měla problém vrátit (Aojamaová měří pouhých 154 cm, Šibaharaová 170 cm, pozn. red.). Přece jenom je to úplně z jiného úhlu, a ještě na trávě míček tak nevyskočí. Na to si budeme muset dát pozor. Jsou hodně akční, ale zároveň myslím, že mají jasně naučené věci, co a kam hrají. Zítra asi mrknu na nějaký jejich zápas. Uvidíme, co vymyslíme.

MB: A já teda vůbec nevím! (usmívá se)

LH: Buď ráda! (usmívá se)

Wimbledon (GBR, 35 016 000 GBP, tráva)
Osmifinále ženské čtyřhry
BOUZKOVÁ, HRADECKÁ – Gračevová (RUS), Kalašnikovová (GEO) 6:1, 6:3