Věřím na pohádky a chci se dál zlepšovat, říká šampionka Krejčíková

Barbora Krejčíková je grandslamovou vítězkou ve dvouhře, ve čtyřhře i v mixu, zkompletovala tak mimořádně unikátní sbírku! Podobný zápis do historických statistik má na kontě samozřejmě i legendární Martina Navrátilová, z jejíchž rukou nadšená Krejčíková převzala trofej po finálovém vítězství 6:1, 2:6 a 6:4 nad Ruskou Anastasií Pavljučenkovovou.

„Bylo to určitě moc příjemné,“ těšila přítomnost Navrátilové čerstvou šampionku. „Popovídaly jsme si o pár věcech. Měla hroznou radost, že se mi to povedlo. Byla jsem ráda, že tam Martina byla a že mi předávala pohár, protože to bylo jednodušší,“ vyprávěla na tiskové konferenci Krejčíková.

Pokusíte se popsat vaše pocity po prvním grandslamovém triumfu ve dvouhře?
Jsem extrémně šťastná, splnil se mi sen. Těžko se mi mluví, protože mi hlavou letí tolik myšlenek. Hlavní bylo, že jsem finále zvládla mentálně. Bavila jsem se s psycholožkou a věděla jsem, že jakmile vstoupím na kurt, nebudu panikařit. To se potvrdilo. Říkala jsem si, že by bylo bezva, kdybych po deblu a mixu měla grandslamové tituly ze všech tří kategorií. A stalo se. Nemůžu tomu uvěřit.

Jak se vám při ceremoniálu poslouchala česká hymna?
Hymna byla suprová. Už jsem to zažila na Fed Cupu, bylo to hrozně příjemné. Doufám, že to teď nebylo naposledy, že někdy zažiju stejný pocit.

Už dříve jste mluvila o podpoře od legendárního Jana Kodeše. Jakým způsobem vám v posledních týdnech pomohl?
Pan Kodeš mi psal už tehdy, když jsem měla v Římě dva mečboly s Igou (Šwiatekovou), a říkal: To vůbec nevadí, v Paříži se ti to vrátí (Krejčíková prohrála se Šwiatekovou 6:3, 6:7 a 5:7, pozn. red.). A já jsem si pomyslela: Když to říkáte, tak supr. A teď mi v posledních dnech vypisoval, že to je supr, že bojuju, že má hroznou radost a že by mi to hrozně přál. Bylo moc příjemné, když psal, že přiletí sem. Fandil mi, povzbuzoval mě. Dnes jsem ho v hledišti hledala, měla jsem ho jako takový záchytný bod. Jsem ráda, že nám dodává tolik energie a že se snaží předávat zkušenosti další generaci. Moc si toho vážím a moc mu za to děkuju.

Váš příběh na Roland Garros se výrazně podobá pohádce. Věříte na ně? A které jsou vaše nejoblíbenější?
Mám ráda pohádky a věřím na ně. Mám dvě nejoblíbenější. Jedna je Tři oříšky pro Popelku. Na Vánoce jsme se celá rodina vždy sešli a v osm večer jsme se na tuto pohádku dívali. Jsou tam i písničky Karla Gotta, takže to je srdcovka. A druhá pohádka, která se mi strašně líbí, je Princezna se zlatou hvězdou. Líbí se mi, že je celá rýmovaná. Obdivuju, jak do sebe všechno zapadá.

Vaší výhrou se uzavřel velký příběh. Jako nadějná tenistka jste se vydala požádat o pomoc wimbledonskou šampionku Janu Novotnou, která se stala vaší mentorkou a trenérkou. Paní Jana bohužel v roce 2017 podlehla těžké nemoci. Dokážete po obrovském úspěchu shrnout, jak důležitou osobou pro vás byla a je?
Jana byla výjimečná. To ona mě povzbudila, abych se dala na profesionální kariéru, když mi bylo osmnáct. Vždycky ke mně byla milá. Vzniklo mezi námi silné pouto. Dávala mi tolik svých zkušeností a své síly. Tolik mě toho naučila.

Přesto bylo velmi odvážné, že jste s ní – jak jste zmínila na kurtu – v závěru jejího života trávila dost času. Proč?
Uvědomila jsem si, že na konci jejího života musím být s ní a podporovat ji. Rodiče mi říkali, ať za ní nechodím, protože viděli, jak mě to ničí. Ale já měla pocit, že ji v tom prostě nemůžu nechat. Cítila jsem, že když tohle všechno zvládnu, tak získám nový pohled na svět a budu si víc vážit života a zdraví. Myslím, že byla šťastná, když jsem s ní byla. Proto teď na mě shora dává pozor. Proto mám tolik grandslamových titulů. Chce, abych vyhrávala. Ví, co to pro mě znamená. A já vím, co by tenhle triumf znamenal pro ni.

Není pochyb o tom, že vám titul z Roland Garros změní život. Co teď očekáváte?
Já nic neočekávám. Chci zůstat sama sebou – holkou z malého města, která začala hrát tenis o zeď. Neplánuju změnu. Dostala jsem novou motivaci makat dál. Chci si tuhle cestu užívat.

Nyní vás čeká návrat domů. Víte, jaký bude?
Nevím. Situace se asi hodně změní, i když u mě se nic nezmění. Vždycky jsem si to přála, ale trošku z toho mám obavu. Nevím, co očekávat. Nicméně těším se domů, že budu s rodinou, s našima, s bráchama, s neteří, synovcem, se sousedy. Těším se, že si to užijeme a že uděláme grilování. Možná si dám i skleničku a pořádně to oslavíme.

A pak se zase musím vrátit do práce. Budu stát nohama na zemi a pojedu dál. Budu se snažit dělat radost českým fanouškům, rodině a budu se snažit plnit si další sny.

Roland Garros (FRA, 34 367 216 EUR, antuka)
Finále ženské dvouhry
BARBORA KREJČÍKOVÁ (33.) – Anastasija Pavljučenkovová (RUS, 32.) [31] 6:1, 2:6, 6:4