Řekl mi, ať držím hubu. Už jsem mu nepovolil ani míč, ztrestal neoblíbeného soka Bolardt

Postoupil jste do čtvrtfinále pětadvacítky. Je to zatím váš největší úspěch na mezinárodní scéně?
Co se týče dvouhry, tak ano. Jsem poprvé ve čtvrtfinále a rovnou na turnaji s dotací 25 tisíc dolarů.

Ve čtvrtek jste porazil Markuse Erikssona, hráče, se kterým máte dlouhou historii zápasů. Hráli jste spolu ve švédské lize, před pár dny jste tady v Mostě s Antonínem Štěpánkem prohrál ve čtyřhře s Erikssonem a Lindellem. Loni jste spolu s Andrewem Paulsonem hráli se stejnou dvojicí velmi vyhrocený zápas také v Jablonci. Prakticky z beznadějného stavu, kdy soupeři podávali na vítězství a vedli 40:0, jste se dopracovali až ke dvěma mečbolům v supertiebreaku, ale nakonec jste prohráli. Měl jste tuhle historii v hlavě?
Společnou historii už určitě máme a nemůžu říct, že hezkou. Ve Švédsku jsem ho porazil v singlu. Vypadalo to, že nechápal, že prohrál s hráčem, co měl jeden bod na žebříčku ATP. On byl přitom v té době do 300. místa. Loni v Jablonci se ukázalo, že je to hráč bez respektu. Ostatní se na něj podle toho také dívají. Jiné to nebylo ani tentokrát. Nerespektoval na kurtu ani mě, ani rozhodčí.

Co si vůbec myslíte o Markusi Erikssonovi?
Myslím, že hráč takovéto úrovně a jeho věku by měl být spíše vzorem pro mladší generace. A to bohužel není.

Vyhrál jste dvakrát 6:4, ale zápas trval přes dvě a půl hodiny…
Ano, zápas to byl dlouhý. Přišlo mi ale, že jsem tahal po celou dobu za delší konec.

V závěru jste vedl 4:3 a ztratil jste následně po gemu, který trval snad 20 minut, své podání. V gemu jste byl ošetřován, měl jste nespočet výhod i nevýhod. Jak jste tyhle chvíle viděl?
Gem za stavu 4:3 byl opravdu dlouhý. V Mostě letos extrémně fouká vítr a zvedá se antuka. V takových podmínkách nebylo vůbec snadné podávat. Každý nadhoz mířil úplně jinam. Dostal jsem se po několika nevýhodách na gembol, při kterém jsem si zranil stehno. Při skluzu mi v něm prasklo, těžce jsem se zvedal. Měl jsem v tu chvíli obavy, že zápas nedohraju. Po ošetřování mi bylo fyzioterapeutem doporučeno, abych už na kurt nevstupoval. Já si ale řekl, že se kousnu a alespoň zkusím dohrát set.

Následně jste ale od stavu 4:4 vyhrál osm míčků v řadě a zvítězil…
Gem na servisu jsem prohrál a bylo to 4:4, pak mě ale nakoplo to, že mi po prvním míči řekl soupeř švédsky, ať držím hubu, protože jsem se hlasitě povzbudil. Tak jsem se „zabejčil“ a už jsem mu nepovolil ani míč. Došel jsem si pro sladké vítězství, které rozhodně hřeje u srdce.

Po zápase vám Eriksson nepodal ruku. Čekal jste to?
To, že mi nepodá ruku, jsem nečekal. Znovu se ukázalo, že je to hráč bez respektu a pouhý primitiv.

Předtím jste v prvním kole porazil Marka Gengela, ač jste prohrával 3:5 a pak v tiebreaku čelil na returnu setbolu. Bylo to pro vás velké vítězství?
Do zápasu s Gengelem jsem šel s tím, že nemám co ztratit, ale zároveň i s tím, že mám určitě na to ho porazit. Za vítězství jsem rozhodně rád.

Do hlavní soutěže jste se dostal skrze tříkolovou kvalifikaci, v níž jste porazil i svého deblového parťáka a kamaráda Antonína Štěpánka. Hrajete proti němu a obecně svým kamarádům rád?
Sám sebe jsem v kvalifikaci překvapil. Nebyl jsem předtím ve formě a nevěřil jsem si. Po psychické stránce nejtěžší zápas byl určitě s mým deblovým parťákem. Nerad hraji proti svým blízkým kamarádům. Člověk se nepovzbudí. Úroveň většinou není dobrá, každý je na kurtu svázaný. A proti Tondovi je to vždy těžké, s ním je třeba hrát trpělivě a dobře. Já mu na kurtu přezdívám Spiderman, protože je úplně všude.

Je to pro vás teprve třetí letošní turnaj. Vždy jste vypadl ve druhém kole kvalifikace – v Praze s Riklem 1:6, 4:6, v Jablonci s Dudou 0:6, 3:6. Co je v Mostě jinak?
Turnaje v Praze a Jablonci bych nejraději vymazal z paměti, ale to je prostě tenis. Nehrál jsem osm měsíců turnaj a taky to tak vypadalo. Navíc jsem hrál proti slušným hráčům a zároveň kamarádům, takže jsem byl na kurtu svázaný a neměl nic, díky čemu bych si věřil. Až do soboty, den před prvním zápasem v Mostě, jsem se na kurtu cítil hrozně. Ale jak říkám – je to tenis a vesměs máte každý týden novou šanci. Mně se povedlo této šance chytit.

Ve čtvrtfinále vás čeká Argentinec Díaz Acosta. Znáte soupeře? A jak jste na tom před duelem zdravotně?
Soupeře vůbec neznám. Jelikož mě trápí zmíněné stehno, nevím, zda vůbec nastoupím. Nic od sebe nečekám. Pokud se mi povede nastoupit, půjdu si zápas užít a doufat, že si zranění ještě nezhorším. Je to pech, ale po šesti zápasech, kdy ze sebe člověk dostává všechno, si asi tělo, které dostalo zabrat, řeklo dost. Uvidíme, necháme se překvapit. Po psychické stránce bych ale klidně mohl odehrát i pětiseťák (smích).

Letos jste ještě ani jednou nevyrazil do zahraničí. Nelitujete toho?
Měl jsem přihlášené akce v Turecku, ale nakonec jsem tam neodcestoval. Nehrál jsem turnaje, všechny byly silně obsazené. Než jet někam vyhodit peníze jen tak do koše, to jsem raději trénoval a studoval.