Tenis jako hokej. Rozdíly mezi hráči se zmenšují, tuší po pařížské kvalifikaci Rosol

Bylo to střetnutí, ve kterém každý chvilku tahal pilku. Rosol do něj vstoupil rychlým vedením 3:0, následovala ale série pěti her ve prospěch Meligeniho. Český hráč si vypracoval ještě v desáté hře dva brejkboly, ale neprosadil se. Po ztrátě úvodního dějství předvedl v sadě druhé naopak skvělý výkon a za 31 minut srovnal stav zápasu na 1:1.

Jenže v rozhodujícím setu utržil kanára…

Rosol měl ale už před zápasem před sebou složitý úkol. Nastupoval proti antukovému specialistovi, navíc mu letošní antuková sezona příliš nevyšla… A potvrdilo se, že žebříčkové postavení, které má lepší než Meligeni, v současné době už takovou roli nehraje. „Tenis je stejný jako hokej. Rozdíly se zmenšují, v posledních třech letech razantně,“ řekl v rozhovoru pro Tenisový svět Rosol.

Lukáši, jaký je váš dojem z utkání?
Kdybych shrnul první dva sety, tak v prvním setu to byl relativně dobrý tenis z obou stran. Bylo to trošičku nahoru a dolů. Začal jsem dobře, 3:0, pak on vedl 3:4. Víceméně byl celý první set o pár míčích. Trochu pomohlo štěstí, ale připraveným štěstí přeje. Soupeř hrál dobře, hrál poctivě, šel do toho a padlo mu.

V posledním gemu prvního setu jsem měl i brejkbol, ale nedal jsem. Zápas by asi vypadal jinak, kdybych tu sadu vyhrál. Do druhého setu jsem trochu změnil taktiku, začal jsem do toho víc chodit a zadařilo se.  

Při vstupu do třetího mi utekl začátek, za stavu 0:3 jsem byl o double brejk dolů, ale pořád jsem si říkal, abych byl klidný, že to půjde, ale už jsem se nenastartoval. Soupeře to nakoplo natolik, že přestal chybovat a já už se nechytil.

V Paříži to vypadá, že podmínky nejsou, stejně jako v celé Evropě, ideální. Jak se vám hrálo?
Každý den tu byl jiný. Kurty jsou vyfoukaný, antuky je na nich málo, je to skoro jako betonové kurty. Sem tam to sklouzne, sem tam ne. Podmínky jsou pro všechny stejné, ale dneska je takové aprílové počasí. Foukalo, poprchávalo, byla zima, chvilkama vysvitlo sluníčko... Teď je zase venku azurová obloha a na druhé straně se ženou nějaké mraky. Člověk fakt neví, s čím počítat, a rakety si přitom musí naplést na měkčí nebo tvrdší podle toho, jaké bude počasí.

Jak jste na tom v současné době zdravotně a jak se vám v takové zimě hraje? Nedávno Jan Šátral nebo Adam Pavlásek v podstatě nebyli schopní v takové zimě hrát.
Mně to zase tak nevadí, na to se nesoustředím. Zkouším se vždy připravit maximálně, dělal jsem různé druhy tréninků, herně to v prvních dvou setech nebylo vůbec špatné. Byla dobrá úroveň tenisu, hrály se výměny a bylo to o pár míčích. S takovými podmínkami problém nemám. Na druhou stranu soupeři možná chladnější počasí vyhovovalo víc, hrálo se pomaleji a mohl si diktovat hru celou sám.

Letos máte za sebou na antuce spoustu turnajů, výsledkově to ale nebylo úplně ono. Dokážete nějak vysvětlit nebo přiblížit, čím to bylo?
Mám za sebou sedm turnajů, vyhrál jsem pouze zápas se Safwatem, pár zápasů bylo těsných... Na začátku antukové sezony jsem se dost trápil, protože jsem měl zdravotní problémy kvůli nedostatku něčeho v těle, a než jsem pochopil, o co jde, tak jsem nic nedokázal. Ostrava už pak byla lepší, to už jsem se připravoval na French Open. Ale tahle antuková sezona mi moc nevyšla. Chtěl bych ji zakončit, pojedu asi na turnaje na trávu a začnu se připravovat na hard.

Říkal jste nedostatek něčeho v těle... Můžete říct, čeho se to týkalo?
Chyběly mi dvě látky v krvi, nemohl jsem vůbec zregenerovat. Hrál jsem půl hodiny a byl úplně vyřízený. Nevěděl jsem, čím to je. Byl jsem unavený, napuchlý... Řešil jsem, proč se to děje. Trvalo dva tři týdny, než se tělo dalo do pořádku.

Po únorovém Cherbourgu jste měl měsíc a půl dlouhou pauzu, než jste začal antukovou sezonu. Byla způsobena zmíněnými problémy?
Nebyla. Hrál jsem spoustu turnajů a předtím třináct týdnů v kuse trénoval po konci sezony. Rozhodl jsem se, že si dám tři čtyři turnaje volno. Ale protože jsem měl zraněné prsty a nemohl jsem vůbec držet raketu, tak jsem si pauzu prodloužil na pět turnajů.

Zahlédl jsem, a vy jste to i zmínil, že jste v týdnu od 7. června přihlášen na challenger do Nottinghamu. Přesouváte se už opravdu na trávu? V týdnu od 14. června se totiž hraje nejen druhý travnatý turnaj v Nottinghamu, ale i antukový challenger v Prostějově.
Z Prostějova se mi nikdo neozval, že by chtěli, abych tam startoval. Víceméně jsem se rozhodl takhle. Ještě to není na sto procent, ale radši bych hrál turnaje na trávě, dává mi to větší smysl.

Jak velká je motivace Wimbledon?
Každý turnaj, každý grandslam, co hraju, každý zápas je pro mě motivace. Řeknu to možná blbě, ale pro mě je vyhrát kolo na jakémkoliv turnaji už oříšek, protože všichni hrají dobře.

Když se podíváte na náš hokej, dřív jsme poráželi Švýcary 8:0, 9:0. S nadsázkou jsme si mohli dělat, co jsme chtěli, mohla hrát třetí formace a byli jsme lepší než oni. A podívejte, jak je to vyrovnané. Absolutně to stejné je v tenise. Dřív jsem jako hráč první padesátky hrál s hráčem z konce stovky, mohl jsem zkoušet, co jsem chtěl, nebo jsem mohl být unavený, a stejně jsem vyhrál. A teď, jestli je hráč padesát nebo dvě stě padesát, nebo tři sta, je tam strašně malý rozdíl.

Dokážete nějak uvést časové období, kdy to nastalo? Mluví o tom i Zdeněk Kolář, že se rozdíly zmenšují.
Poslední tři roky se rozdíly mažou ještě víc a už je to tak razantní... Všichni umí hrát tenis, fotbal, hokej.

Na konci listopadu se hraje finálový turnaj Davis Cupu. Jak moc to máte v hlavě? I třeba se šetřením se, protože hrát na konci listopadu určitě není legrace...
Letos je sezona dlouhá. Nechci hrát třicet turnajů, chci si to dobře rozložit a víceméně odehrát nějaké přípravné turnaje před těma velkýma. Zkusím odehrát Wimbledon a potom nějaké turnaje v Evropě.

Hlavní a stěžejní bod tohoto roku je pro mě ale finálová skupina Davis Cupu v Innsbrucku. Zkusíme s klukama zabojovat, abychom urvali proti Velké Británii a Francii dobrý výsledek. Zápasy se hrají na dva vítězné sety, takže je možné skoro cokoliv. Rozdíly se mažou, oni jsou favoriti, ale my můžeme překvapit.