Tenis si už tak neužívám, přiznává Murray. Návrat bere jako výzvu
Od poloviny roku 2017, kdy vypadl ve čtvrtfinále Wimbledonu, je to pro Andyho Murrayho jedno velké trápení. Kvůli obtížím s kyčlí dlouhodobě marodil, podrobil se dvěma operacím a dostal kovovou náhradu a jen s vypětím všech sil odvrátil hrozící konec kariéry. Nebýt vlastní zarputilosti a touhy dokázat, že i s kovovou kyčlí se může vrátit mezi nejlepší, nejspíš by se už dál na kurtech a při snahách o návraty netrápil.
Když v červnu 2018 vypadl z elitní stovky, krátce před svým druhým comebackem (první zkusil na konci roku 2017, ale nakonec se musel v lednu podrobit první operaci kyčle) na kurty, okamžitě věděl, že jeho hlavním cílem je znovu se usadit mezi nejlepšími.
Nepovedlo se mu to, ba právě naopak. Na začátku dalšího roku potřeboval další operaci (a již zmíněnou náhradu kyčle za kovovou) a po emočně vypjatých chvílích a zvažování konce kariéry nakonec začal plánovat třetí návrat.
Ten už mu vyšel o něco lépe, dokonce v říjnu 2019 získal titul v Antverpách. Pak ale přišly bolesti v oblasti pánve a další pauza, která byla navíc umocněna pandemií koronaviru, kvůli níž až do června vůbec nehrál. Po svém čtvrtém comebacku během pouhých tří let se na kurtech dost trápil a své naděje upínal na rok 2021, jenž měl být zlomový.
Opět ale zasáhl osud. Murray se kvůli nákaze covidem musel vzdát účasti na Australian Open a místo toho startoval na challengeru v Bielle. Vše vypadalo dobře, Brit dokráčel do finále a poté se přesunul na okruh ATP. V Rotterdamu se však ozvalo znovu zdraví a kvůli zranění od března nehraje.
Tenis si už tak neužívám
Nyní chystá třiatřicetiletý tenista už svůj pátý návrat od poloviny roku 2017. Vleklé trápení a neúspěšná snaha o návrat do první stovky jej o chuť hrát nepřipravuje. Byť přiznává, že hlavním důvodem, proč chce dál vše podstupovat, je touha prokázat, že to jde. Tak složité a těžké to totiž nečekal.
„Jasně, jakmile mi dali kovovou kyčli, tak jsem věděl, že to nebude tak snadné. Ale nečekal jsem, že to bude až takové,“ uvedl v rozhovoru pro deník Evening Standard.
Aktuálně doufá, že se stihne vrátit alespoň na Roland Garros. Pokud neobdrží divokou kartu pro hlavní soutěž, je přihlášený do kvalifikace, která startuje 24. května. Hlavním cílem je ale účast ve Wimbledonu, kde hrál dvouhru naposledy v roce 2017 a kde získal dva ze svých tří grandslamových titulů.
„Je to jen o tom jít dál do toho, nebo skončit, a já chci stále hrát,“ řekl bojovně. „Jen si prostě tenis neužívám tolik, jako jsem si ho užíval před pár lety,“ přiznal.
Na svém tenisovém trápení však dokáže najít i pozitiva. „V posledních několika letech jsem viděl své děti vyrůstat, trávil s nimi spoustu času a budoval si s nimi skvělé vztahy, které bych jinak neměl šanci vybudovat,“ řekl k náročnému životu na okruhu. „V některých věcech to byla opravdu pozitivní věc, která z toho vzešla,“ dodal hráč, v němž stále plane plamen vášně pro sport a soutěžení. A to je asi jediné, co jej u tenisu i přes všechny obtíže stále drží.
