Dcery bývalé české hvězdy se snaží prosadit na tenisových kurtech. Mamka je naším vzorem, říkají

Sourozenecké páry nejsou v tenisovém světě něčím běžným. Jak to, že jste se pro tento sport rozhodly?
Ludmila: Od malička jsme dělaly spoustu sportů. Rodiče nám nikdy neříkali, že tenis je ta jediná a správná cesta. Dělaly jsme krasobruslení, triatlon. Mamka dříve reprezentovala Česko v klasickém lyžování, takže běžky byly naší každodenní činností. Postupem času jsme si ale vybraly obě tenis.

Vaše maminka, Lucie Kareisová, patřila k výrazným osobnostem českého lyžování. Nemrzí vás trochu, že jste ji neviděly závodit v dobách největší slávy?
Ludmila: Závodit jsme ji nikdy neviděly, nicméně stále je naším vzorem ve všem, co děláme. Doteď nás podporuje, za což jí budeme navždy vděčné. Občas si ale zajdeme na běžky a zavzpomínáme, jak čtyřikrát vyhrála Jizerskou padesátku.

Je pro vás i motivací? Máte v hlavě, že byste ji chtěly vyrovnat, či dokonce předčít?
Jana: Určitě chceme jít za profesionálním sportem, stejně jako mamka. Nikdy jsme ale neměly ambice, abychom dosáhly toho, co ona. Na druhou stranu je naším vzorem a motivuje nás k tomu, abychom se každý den zlepšovaly. Určitě to chceme dotáhnout co nejdále, avšak máme před sebou ještě dlouhou cestu.

Všiml jsem si, že na některé turnaje jezdíte společně. Je to kritérium, podle kterého si i vybíráte, kde budete hrát?
Ludmila: Na turnaje jsme začaly společně jezdit až od minulého roku. Ségra se posunula z Tennis Europe do juniorů, takže nám to i vyhovovalo. Bylo to lepší i po finanční stránce. Navíc je super cestovat společně, protože se můžeme navzájem podporovat a fandit si.

Jak spolu vycházíte? Dokážu si představit, že vztahy mezi sourozenci nemusí být vždy ideální…
Ludmila: Jsme obě dost soutěživé, takže se občas pohádáme. Ale jinak se podporujeme, a to ať na kurtu nebo mimo něj. Snažíme se vše dělat společně a pomáhat si.

Jana: Vycházíme spolu dobře. Rozhodně nejsme nějaký ideální sourozenecký pár. (směje se) Občas se pohádáme, neshodneme se na všem. Ale jak říká ségra, podporujeme se a pomáháme si.

Ludmila: Paradoxní je, že jsme úplné protiklady. Jak na kurtu, tak v běžném životě. Ségra má odlišný styl hry, proto se na ni ráda dívám a sem tam se i něco přiučím. (usmívá se) Mimo kurt je také dost od rány, což se někdy hodí.  

Dokonce spolu občas hrajete i čtyřhry. Jak se vám hraje bok po boku?
Jana: Debly jsme spolu začaly hrát až vloni. Musím říct, že jsem si to užívala. Vím, že obě hrajeme trochu odlišně, takže jsme se dobře doplňovaly. Byla jsem ráda, že mohu hrát se ségrou, má více zkušeností. Už má něco za sebou, takže se mohu něco přiučit a získat nějaké zkušenosti.

Momentálně se nacházíte v Antalyi na turnaji ITF. Patnáctky jsou letos mimořádně kvalitně obsazené, jak tento fakt vnímáte?
Jana: Jela jsem teď na svou první patnáctku, a to jako náhradník, takže jsem nějak počítala s tím, že se nemusím dostat. Nějaká šance byla, nakonec to ale nevyšlo. Nicméně teď jsem ráda, že tu mohu hrát alespoň předkvalifikaci, následně mě pak čeká juniorský turnaj.

Ludmila: Je to tu určitě obsazenější než dříve. Předtím se mi stávalo, že jsem ani nemusela hrát tříkolovou kvalifikaci. To se teď téměř neděje.

Jaké si dáváte do dalších dnů a měsíců cíle?
Jana: Teď bych se chtěla posunovat v juniorském žebříčku a dostat se tak vysoko, jak to jen půjde. Taky bych ráda sbírala zkušenosti a občas něco uhrála na dospělých turnajích, i když je to teď složitější. Dlouhodobější cíle nemám, uvidím, jak to dál půjde.

Ludmila: V srpnu nastupuji na univerzitu v Americe, do té doby bych chtěla ještě objet nějaké turnaje ITF, odehrát 2. ligu za Liberec a německou Ostligu. Pokud se uskuteční nějaké české turnaje, tak ty taktéž.

Předpokládám, že rozhodování o studiu v zámoří nebylo tím nejjednodušším.
Ludmila: Taková rozhodnutí jsou vždy těžká. Líbí se mi, že v Americe se dá zároveň studovat a hrát tenis, nemusím si vybírat jen jedno. Jdu do Mississippi, univerzita Ole Miss. Moc se tam těším, myslím, že mi to může přinést spoustu zkušeností. Snad se i zlepším v deblu, líbí se mi totiž, jak ho Američanky hrají. Doufám, že mi to pomůže a budu s tenisem pokračovat i po studiích.

Jano, už máte v hlavě, zda budete chtít sestřinu cestu následovat?
Jana: Ještě mám času dost, moc jsem nad tím nepřemýšlela. Teď se chci zlepšovat v tenise a uvidím, jak se mi bude dařit.