Českému tenisu roste nová hvězda. Nosková těží i ze spolupráce s bývalým trenérem Berdycha či Plíškové

Do turnaje jste vstoupila výhrou dvakrát 6:0 nad jednatřicetiletou Indkou Easwaramurthiovou. Jak utkání hodnotíte?
Soupeřku jsem viděla hrát v deblu, z dvouhry jsem toho příliš nestihla. Že má 31 let, jsem ani nevěděla. Zápas byl už od začátku dost jednoznačný a lehký. Byla jsem ráda, že jsem mohla hrát v prvním kole s lehčí protivnicí.

Hrály jste poměrně pozdě večer pod umělým osvětlením, navíc hodně foukalo. Podmínky se tu v zápasech prvního a druhého kola hodně lišily. Jak se s tím vypořádáváte?
Příliš mi to nevadí. V těchto věcech jsem poměrně flexibilní. Vítr mi tentokrát docela vyhovoval, ve finále minulého turnaje to bylo horší. Dokázala jsem podmínek využít a hrála jsem dobře.

V osmifinále jste vyhrála nad Japonkou Uedaovou 6:4 a 7:5, v obou setech jste ale ztrácela a musela dotahovat manko brejku. Jak těžké to bylo utkání?
Bylo těžké. Nevěděla jsem, která z Japonek to bude. Je jich tu hodně. Všechny hrají stejný tenis – rychlý. V některých výměnách mi to nevyhovovalo. Moc hru uspěchávala a já byla u míčů pozdě na nohách. Koncovky setů jsem si ale vždy, i díky svému servisu, pohlídala.

Trenér Krupa během zápasu hořekoval, že duel nemá tempo, což vám nesedí. Soupeřka si odskočila na toaletu a často vám do kurtu létaly míče z vedlejšího dvorce. Sdílíte v tomto koučův názor?
Určitě. Chtěla jsem hrát co nejrychleji. Soupeřka to naopak co nejvíce zpomalovala. Poté odešla na pár minut z kurtu. Létaly tam míče. Moc mi to nesedělo. Postupně jsem se do toho ale dostala.

Čím byla Uedaová nejvíce nebezpečná?
Tou rychlostí. Rozhazovala mi po kurtu míče a já u nich nebyla vždy včas. Pak jsem se musela bránit a nedokázala tak dohrát výměny podle svých představ.

Zkazila jste celkem tři smeče. Poznamenalo vás to psychicky?
Smeč není jeden z těch základních úderů, takže mě to nijak extrémně neshodilo. Dvě smeče ale byly proti slunci, zrovna za sebou. To mě docela naštvalo (úsměv).

Ve čtvrtfinále jste přehrála nejvýše nasazenou Ajano Šimicuovou 7:5 a 7:6(2). Co můžete říct o zmíněném duelu?
Byl to těžký zápas. S první nasazenou to nebude nikde lehké. Bylo vidět, že je to zkušená hráčka a že objezdila spoustu turnajů. Kromě několika gemů jsem odehrála dobrý zápas. Jsem ráda, že jsem dotáhla ten druhý set do tiebreaku.

Zápas s Šimicuovou byl nahoru dolů, vedla jste 2:0, pak prohrávala 2:3 s brejkem dole, pak otočila na 5:3 a nakonec urvala první set 7:5. Podobný zvrat nabídl i druhý set z 1:5 na 7:6...
Celý tento i minulý turnaj hraju od druhého kola ve všech zápasech trochu nahoru dolů. Soupeřky jsem neměla špatné, ale bylo to hodně o mně. Už jsem otočila zápasy i z horších stavů než 1:5. Určitě pro mě nebyl problém se nahecovat, abych ten druhý set zkusila ještě otočit. Soupeřka hrála do stavu 5:1 dobře a pak začala víc chybovat.

Za stavu 4:5 vedla Šimicuová při svém podání 30:0, pak měla setbol a hrála nabíhaný drajv volej, který ovšem poslala mimo kurt. Tam mnoho nechybělo a hrál se třetí set...
Když zkazila ten drajv volej, začala podle mě hrát trochu hůř, několikrát to trochu uspěchala v hlavě a v koncovce druhého setu udělala několik nevynucených chyb z forhendu, čehož jsem dokázala využít.

Trenér Krupa vám pořád opakoval, abyste Šimicuové hrála míče do forhendu, takže jste ho poslechla...
Šimicuová měla ze začátku lepší forhend, ale pak jí odešel a v tiebreaku udělala z forhendu čtyři nebo pět chyb, což mi dost pomohlo.

Dorovnala jste na 5:5, ale pak jste zase ztratila servis a soupeřka už potřetí podávala na zisk druhé sady...
Byla jsem na sebe naštvaná, jak lehce jsem o servis přišla, ale ten další gem jsem na jejím servisu zvládla dobře.

Tiebreak už byl na jednu bránu. V něm jste Japonce nedala žádnou šanci. Co ho podle vás rozhodlo? Minulý týden jste taky vyhrála proti nasazené jedničce klíčový tiebreak, věříte si v nich?
Minulý týden proti soupeřce z Tchajwanu to bylo těžší, Šimicuová mi pomohla spoustou chyb, minulý týden jsem si proti En Šuo Liang musela spoustu míčů vyhrát sama. Tady jsem se od začátku cítila dobře a soupeřka mi pomohla čtyřmi nevynucenými chybami.

V semifinále vás čeká Švýcarka Ochsnerová, která tu vyřadila zkušenou Naomi Broadyovou z Velké Británie. Není to žádná střelkyně, která hraje tenis na dva údery. Jaký typ soupeřek vůbec máte ráda?
Většinou mi vyhovují hráčky, které hrají pořád stejně, tak trochu na jedno brdo. Méně ráda hraju s těmi, které často mění rytmus hry. Třeba včerejší soupeřka Uedaová mně moc nevyhovovala, protože jsem se nemohla dostat do rytmu.

Hrajete v rezortu, což není úplně běžný typ turnaje. Co na něj říkáte?
Původně jsem zde měla jet před prvním turnajem na kvalifikaci. Den před odletem jsem se dostala jako juniorka do hlavní soutěže. Byli jsme tu tedy trochu dříve a první tři, čtyři dny to bylo jako dovolená. Moc jsem si ani nezatrénovala. Jakmile se zde rozjely další turnaje, už to bylo lepší.

Češi si často stěžují, že se zde špatně trénuje. K dispozici je jeden kurt a je složité se na něj dostat. Jaké je to jít na zápas takříkajíc úplně z voleje?
Čtvrtý den po příletu už jsem byla omezeného trénování ve čtyřech na půlce kurtu plná, a tak jsem jeden den jela do jiného hotelu, kde jsem měla celý den kurt pro sebe. To mi směrem k prvnímu turnaji určitě pomohlo. Jsem ráda, že jsem na něm mohla hrát co nejdéle. Čekat dlouho na start další akce by nebylo úplně ideální.

Přihlásila jste se celkem na tři turnaje, trenér ale říkal, že možná zůstanete jen na dva. Jak to vidíte vy?
Uvidíme, jak dopadne tento turnaj, kdy vypadnu či nevypadnu. Poté zvážím, zda zůstanu na třetí turnaj.

První turnaje jste na světovém okruhu absolvovala už ve čtrnácti letech. Bylo to pro vás setkání s realitou? Jak jste začátky vnímala?
Ten úplně první turnaj jsem ve čtrnácti letech asi neměla hrát. Nebyla jsem moc připravená. Bylo to zorganizováno narychlo. Na dalších turnajích v Portugalsku už jsem měla nějaké šance. Hráčky ale byly jiné, všechny hrály podobný tenis. Já si na to nějakou chvíli musela zvykat.

V Portugalsku jste se dostala do semifinále, které jste následně zopakovala v Milovicích. Říkala jste si tenkrát ve čtrnácti letech, že když porážíte dospělé soupeřky, že byste nemusela být zrovna špatná?
Měla jsem tenkrát i docela štěstí. Turnaje mi pomohly, nakoply mě dopředu. Ukázaly mi, že není nemožné uspět na patnáctitisícovkách, případně v budoucnu na pětadvacetitisícovkách. V posledních kolech už jsem prohrávala s opravdu dobrými hráčkami. Byla jsem ráda, že si proti nim mohu zahrát.

Ze všech stran zřejmě slýcháte, že máte obrovský talent a nesmíte ho promarnit. Jak to vnitřně nesete? Připouštíte si tlak?
Tlak z nějakých stran určitě je. Na těchto turnajích už ale hraji většinou jen se staršími soupeřkami, to jsem taková uvolněnější. Hraji to, co umím. Sama na sebe tlak, že něco musím dokázat, nekladu. Jak to půjde, tak to půjde (smích).

Loňská sezóna nedopadla úplně podle představ, zahrála jste si na druhou stranu juniorské grandslamy. Co vám loňský rok napověděl?
Turnajů bylo určitě málo. Na druhou stranu jsem mohla být více doma. Mohla jsem více trénovat, což mi pomohlo. Kdybych hrála tyto „koronaturnaje“ už loni, určitě by mě to posunulo. Ale co se dá dělat? Trénink je také důležitý.

Od prosince spolupracujete s Tomášem Krupou, což je trenér, který vedl řadu velkých českých tenistů. Stál u vzestupu Radka Štěpánka či Tomáše Berdycha, trénoval i Karolínu Plíškovou s Barborou Strýcovou…
Byla jsem ráda, že s ním můžu trénovat. Dá mi určitě rady, které by mi jiní trenéři nedali. Jsem za spolupráci ráda.

Vzhledem k tomu, že trénoval hráče první světové desítky, nemáte někdy pocit, že má na vás vysoké nároky? Že to, co považoval za standard u špičkových profesionálů a profesionálek, může chtít najednou u šestnáctileté dívky, která má vše před sebou?
Občas to tak je (smích). Není zvyklý na některé mé samozřejmosti a já zase na jeho. O tom to ale je.

Během zápasu popisoval, co se na kurtu děje a téměř předvídal, co se stane. Je pro vás i trochu psychologem?
Zpoza kurtu, u oběda i na tréninku mě informuje o všech drobnostech, kterých si všímá během zápasů. Když jsem ale na kurtu a hraji utkání, tak okolí příliš nevnímám.

Už delší dobu patříte mezi největší české talenty. Za ty jsou považovány i sestry Fruhvirtovy. Jaký spolu máte vztah?
Známe se od nějakých jedenácti, dvanácti let. Kolem čtrnácti let jsme proti sobě hrály často, s Lindou jsme hodně vyhrávaly i v deblu. Teď jsme se nějak všechny z reprezentace rozešly. Třeba i s Agátou Černou nebo Darjou Viďmanovou se už tak hodně nevídáme. Jinak jsme ale samozřejmě jak kamarádky, tak i rivalky.

Jak jste se dostala k tenisu? Od kolika let ho hrajete? Kdy jste začala vnímat, že vyčníváte nad ostatními?
Tenis jsem původně brala jako jeden z doplňkových sportů. Do sedmi let jsem toho dělala více – balet, gymnastiku, jezdila jsem na koni. V sedmi letech jsem se více začala věnovat tenisu. Hrála jsem ho několik hodin denně, většinou ve skupině. Postupem času jsem se zlepšovala a přestupovala do lepších klubů. Nyní hraji v Přerově. K tenisu mě přivedla rodina, hlavně táta. Sportovní minulost ale nikdo nemají.

Tomáš Krupa je rovněž z Přerova. Pomohlo to tomu, že spolu trénujete?
Určitě. Kdyby tam nebyl, trénovala bych s místními trenéry. S ním bych se zřejmě ani nepotkala.

Sezónu jste začala v Egyptě. Jak ji máte v hlavě naprojektovánu?
Určitě bych se chtěla posunout na žebříčku WTA. Kdyby byly povoleny a uskutečnily se juniorské grandslamy, chtěla bych je nejlépe všechny vyhrát (smích). Rozhodující je ale hlavně žebříček WTA.

Sledujete, co se děje ve světě? Situace není dobrá, spíše se horší. Jak si připouštíte koronavirové problémy?
Do destinací, jakými jsou Egypt či Tunisko, jsem se nechtěla dostávat často. Spíše jsem se jim chtěla vyhnout. Většina turnajů je ale zrušených. V Evropě není skoro nic, kam bych se mohla dostat, a tak jsem musela jet sem. Vrátit se domů a zase jen trénovat, by byl krok zpátky.

Jak jste v kontaktu s rodinou? Čím v Egyptě trávíte čas?
Líbí se mi to tu, je to tu krásné. Je zde čisto, starají se tu o to. S rodinou jsem ve spojení, ale je zde špatné wi-fi připojení. Buď jsem na kurtu a trénuju, nebo jsem na pokoji, u bazénu, případně se koupu v moři.