Hrůzný rok plný zranění. Teď doženu to, co mi chybí, těší se navrátilec Jebavý

Romane, po jedenácti měsících jste se vrátil na kurty. Jak jste ten návrat prožíval?
Už jsem se těšil, ale zároveň jsem nevěděl, co od toho čekat. Přece jen pauza 11 měsíců byla dlouhá a asi 8–9 měsíců bez jakéhokoliv pohybu. Ale těšil jsem se, že zas naběhnu do tenisového života a nějak nervózní jsem nebyl.

Byl jste na operaci s vyhřezlou ploténkou. Můžete přesně popsat, co vás trápilo? Dalo se s tím hrát, nebo už to bylo neudržitelné?
Ano, vlastně to celé začalo loni na extralize, kde jsem si v zápasu urval hamstring a měl tam trhlinu, takže jsem měl 3 týdny pauzu. Už tehdy jsem odcestoval po ne zrovna ideální přípravě do Austrálie. V Austrálii mě začala poprvé bolet záda, ale ještě s tím šlo hrát a nijak mě to neomezovalo. Ale pak jsem odjel do New Yorku a následně Jižní Ameriky, a tam už mě to začalo vystřelovat do pravé nohy a byl jsem schopen hrát jen pod prášky. Už jsem věděl, že hned po příjezdu to budu muset řešit.

Po příletu domů jsem hned šel na rezonanci a měl vyhřezlou ploténku 7 mm, tak jsem na to dostal cvičení a řešili jsme to zatím bez operace. Vrátilo se to na 3 milimetry, tak jsem začal pomalu trénovat, ale to už byla stopnutá sezona kvůli koronaviru. Asi po dvou týdnech hraní mně prasklo pouzdro v kyčli a vytekla mně tam tekutina, takže zase jsem měl dva měsíce pauzu. Pak už to konečně vypadalo vše v pořádku, začal jsem víceméně naplno trénovat a měl jsem hrát na Barvách pro budoucnost. Vlastně už jsem byl na programu a den předtím jsme šli zkoušet hrát na body, dal jsem podání a opět mně prasklo v zádech jako ještě nikdy předtím. Už jsem ani neodešel z kurtu a bylo to neudržitelné, nemohl jsem vůbec nic.

Dostal jsem se na rezonanci a jednu ploténku jsem měl výhřez 13 mm a druhou prasklou. Takže jsem hned po rezonanci šel v červenci na operaci, která se povedla a tím se mi hodně ulevilo. V říjnu jsem začal znovu trénovat, ale asi po třech týdnech jsem při běhu blbě došlápl a urval si koleno. Takže jsem ještě absolvoval operaci menisku v Olomouci, kde mně třetinu uřízli. Od té doby to zatím drží, tak snad už mám vybráno na hodně dlouhou dobu dopředu...

Vy jste už jednu delší pauzu měl. V roce 2015 jste si zranil v Liberci koleno a více než půl roku jste s ním laboroval. Jaká přestávka pro vás byla horší?
Ano, tam jsem si urval přední křížový vaz a byl jsem mimo turnaje nějakých sedm měsíců. Zatím nedokážu posoudit, která byla horší, ale spíš ta druhá, protože těch zranění bylo mnohem víc a vždy, když už to vypadalo, že se vrátím na turnaje, tak se zase něco stalo. Jen doufám, že mě ta pauza neovlivní jako ta minulá, protože po tom koleni mně trvalo docela dlouho, než jsem se vrátil do formy, jakou bych si představoval. Půl roku jsem se trápil, nehrál dobře, tak snad teď to bude trvat mnohem méně.

Nyní jste se vrátil na kurty už na tenisové extralize, ale zápas na challengeru v Istanbulu byl pro vás první na mezinárodní scéně. V jaké se cítíte formě?
Tak nějak nedokážu ani říct. Extraliga byly úplně první zápasy, kde jsem se necítil zas tak špatně na to, jak dlouho jsem nehrál. Pak jsem bohužel zase vypadl kvůli covidu na 14 dní a začínal od začátku, takže jsem se snažil co nejlépe připravit a výkon nebyl úplně špatný. Ty základní věci tam byly, ale samozřejmě takové ty specifické situace, přehled, postřeh a rychlost tam zatím chybí. Tak jen doufám, že co nejdřív budou zpět. Určitě to bude ze začátku velký boj a je potřeba dohnat ty zápasy, co mi teď chybí, neřešit to tolik a nevzdávat se.

A jak drží zdraví? Cítíte ještě na kurtu nějaká omezení?
Zdraví snad teď je v pořádku, občas záda i koleno cítím, ale můžu trénovat na 100 procent. Spíš se zatím bojím a jsem opatrnější, ale to snad začne pomalu odcházet a za chvíli už ty pohyby nebudu řešit.

Budete hrát turnaje s chráněným žebříčkem. Na jaké turnaje ho využijete?
Kvůli koronaviru udělali dvouletý žebříček, což mně určitě pomohlo a díky tomu se na challengery budu dostávat na normální žebříček, protože zatím stále jsem kolem 100. místa a chráněný žebříček budu využívat jen na ATP turnaje a grandslamy.

Na kurtu jste se objevil s Nizozemcem Arendsem. Budete spolu hrát častěji, nebo šlo jen o jednorázovou spolupráci?
My jsme spolu hráli i dva turnaje předtím. Jeden jsme vyhráli a jednou byli finále, takže jsme se domluvili na první čtyři turnaje teď v Evropě a pak uvidíme, jak se bude dařit, jestli budeme pokračovat, nebo ne.

Jak moc jste zvažoval cestu do Austrálie na grandslam? Asi byste nebyl bez šancí si s chráněným žebříčkem v Melbourne zahrát...
Do Austrálie bych se dostal, cestu jsem zvažoval hodně, a i jsem byl v kontaktu s hráči, se kterými bych se určitě dostal, ale letět Austrálii a být 14 dnů v karanténě, pak trénovat s omezenými možnostmi a dostat nějaký špatný los… Navíc hrát první zápas hned na grandslamu, vlastně po roce, by nebylo úplně ideální. Nakonec jsme se tak s týmem domluvili, že zůstanu v Evropě, zkusím se rozehrát, odehrát co nejvíc zápasů a připravit pak na jaro, které snad vyvrcholí na Roland Garros. Tam doufám, že už budu rozehraný a v plné síle jako dřív. To je plán a cíl v současné době.

Jaké máte další turnajové plány?
Teď jsem na cestě zpět z Istanbulu a v neděli letím na tři challengery do Francie. Pak zatím pořádně nevím, ale rád bych chtěl zapojit i nějaké ATP turnaje a postupně se pokusit vrátit na pozice, kde jsem se pohyboval před zraněním...