Vydržet dlouho jako Jágr? Potřeboval bych spoluhráče a střídačku, směje se Štěpánek

Radku, vy jste včera oznámil předčasné ukončení sezony. Trochu to odlehčíme na začátek - ve stejnou dobu to oznámil i třeba Rafael Nadal, konzultovali jste to spolu?

Nekonzultovali jsme to spolu. Vyjádření, že s tím zraněním hraje dál a teď za to platí, tak právě to je, proč říkám, že sezonu ukončuji z preventivních důvodů, protože bych byl nerad, kdyby se mi to zranění, nedej bože, zase vrátilo. Takže proto jsem se rozhodl nepospíchat a nehonit turnaje jen za cenu toho, abych dohrál. Rozhodl jsem se vzít si více času na odpočinek, protože letošní sezona byla doopravdy hodně náročná, odehrál jsem přes osmdesát zápasů a myslím si, že rozhodnutí je správné. Nechat tělu více času na odpočinek a zase se o to lépe připravit na sezonu novou a dostat se do lepší kondice než letos.

Jak takový Radek Štěpánek odpočívá? Můžete říct, co vás čeká v nejbližší době?

Momentálně odpočívám u rodičů. Maminka vaří, chystá, je to s nejlepší možnou domácí péčí (směje se). Od příštího týdne zase začnu cvičit u profesora Koláře. Mám to naplánované na čtrnáct dní s tím, že se mi doléčí záda. A taky bude čas na dovolenou, kterou budu mít týden. A pak se zase vrhnu na přípravu na novou sezonu a v listopadu se odletím připravit na Floridu.

Říkáte, že jste u rodičů. Bude mít domácí péče nějaký dopad na životosprávu, jestli bude stoprocentní nebo to tento týden ještě oželíte?

Je třeba všechno na chvilku vypustit úplně. Aby i třeba chuťové pohárky byly spokojené. Co se týče stravy, tak si dám takový volnější režim. Ale bude to v rozumných mezích, protože to pak bolí, když má člověk zase přestat.

Jak byste zhodnotil celkově letošní sezonu? Bylo několik vrcholů, včetně olympiády nebo návratu do elitní stovky...

Samozřejmě sezona byla náročná. Do tohohle momentu, kdy mě trošku trápila záda, tak jsem byl vlastně celý rok zdravý a to bylo pro mě nejdůležitější. Když jsem zdravý, když mám hardware, tak na to mám, abych hrál dobře. Za to jsem byl rád. Díky tomu jsem měl možnost hrát po celý rok konstantně, kvalifikoval se desítce turnajů. Nešel jsem cestou malých challengerů, ale šel jsem cestou, kdy jsem dokázal dostávat na největší turnaje a proto si vážím té stovky ještě více. Hrál jsem spoustu vyrovnaných zápasů s nejlepšími hráči světa a to je velká motivace do přípravy na novou sezonu.

A samozřejmě třešnička na dortu letošní sezony byla olympiáda a zisk bronzové medaile s Luckou. Mám obrovskou radost z té medaile a je to velká motivace do dalších let. Právě proto třeba i tohle rozhodnutí ukončit sezonu z preventivních důvodů, to jsem se rozhodl, protože je to běh na dlouhou trať a žádný sprint.

Olympiáda a návrat do elitní stovky. Byl pro vás nějaký cíl přednější nebo větší motivací?

Pro mě byla olympiáda obrovskou motivací, kterou jsem žil. Když jsem se vracel po zranění, tak vlastně celý půlrok jsem obětoval tomu, abych se tam dostal a kvalifikoval. A to jsem v podstatě netušil, že jsem byl blízko kvalifikování se i ve dvouhře, což mi uniklo o kousek. V tu dobu pro mě bylo nejdůležitější, abych měl žebříčkové postavení a mohl hrát s Berďou čtyřhru. To se mi nakonec povedlo hned na začátku roku, kdy jsem hrál finále Australian Open a tak to bylo hodně pozitivní už od ledna.

Když si vezmeme grandslamy, kvalifikace, vy jste postoupil všude do hlavních soutěží. Všude jste měl ale náročný los, ať vezmeme Wimbledon s Kyrgiosem nebo French Open a Andy Murray... Nemrzí vás to, že byla třeba šance dostat se někam dál?

Je pravda, že v letošní sezoně byly losy extrémní. Hrál jsem třikrát proti nasazenému hráči. V Austrálii ve druhém kole jsem hrál zase proti Wawrinkovi. Losy mohly být přijatelnější, ale to k tomu patří a myslím si, že o to lépe se mi bude hrát, když se na mě v tomto směru usměje trochu štěstěny.

Po zdravotních problémech, co jste měl v posledních letech, bylo pro vás zadostiučinění, že jste v zápasech s Murraym a Kyrgiosem hrál dobře a nebyly to pro ně jednoduché zápasy? S Murraym 2:3, Kyrgiosovi jste vzal set. Je pro vás zadostiučinění, že se vám povedl návrat zpátky?

Já si myslím, že pro mě je zadostiučinění hlavně v tom, že spousta lidí nečekalo, že budu po těch zraněních schopen se vrátit na takové pozice a na to jsem, samozřejmě, náležitě pyšný. Pro mě je nejhlavnější to, že mám své zdraví zpět.

Jakého vítězství si letos nejvíce ceníte?

Vítězství nad Čiličem bylo velké, protože to byl, nebo vlastně je, hráč první desítky. Takové vítězství dodá hodně sebevědomí a ještě více elánu do další tvrdé práce. Těch zápasů, které byly skvělé, bylo letos hodně. Fantastický zápas s Murraym jsem hrál i v Madridu. Byla to taková odměna za to, co jsem vlastně obětoval a co jsem dal do návratu, že jsem se nevzdal a znovu jsem si dokázal sáhnout do rezerv a na dno a povedlo se mi vrátit se zpátky.

Na turnajích se stává, že hrajete s hráči o dvacet let mladšími. Jak těžké je proti nim hrát? Pověstné dravé mládí má ambice jít výš, jak je těžké se udržet v zápasech pro nim?

Poslední moje zkušenost s mladými draky byla v Japonsku v Tokiu, kdy jsem v kvalifikaci hrál proti klučinovi, kterému bylo osmnáct. Ve druhém kole proti dalšímu klukovi, kterému bylo osmnáct. Takže oni dohromady nedali ani můj věk. A navíc jsme proti oběma hráli s Tomášem Berdychem první kolo debla, tak jsem Tomášovi říkal, že dohromady nedají ani můj věk, takže o to jsme starší (směje se). Dravost toho mládí je cítit. Zažívám už třetí generaci hráčů na okruhu ATP. Pro mě je to krásný pocit, že tohle dravé mládí a, jak se říká, budoucí hvězdy, porážím. Trápím je. Svým tenisem jim dělám neplechu. Za to jsem rád a budu se snažit, co nejdéle udržet na nejvyšší úrovni.

Po návratu do první stovky jste aktuálně na 99. místě. Vzpomenete si, kde jste byl v minulé sezoně touhle dobou?

Před rokem touto dobou jsem hrál v Bratislavě, to jsem byl... Třístý?

Byl jste na 262. místě. Ptám se, protože ta stovka byla pro vás cíl, jak jste říkal. Doufal jste, zda se to může za ten rok povést?

Tak hlavním cílem byla olympiáda. Šel jsem do toho s tím, že hlavní prioritou bude čtyřhra, abych se tam probojoval. Ale od začátku roku jsem hrál skvěle dvouhru, sbíral jsem body a začal se přibližovat, i když jsem nehrál plný singlový program. Ale jak jsem hrál, tak to stálo za to, stále jsem se přibližoval. A díky tomu, jaký tenis jsem předváděl, jsem věřil, že se tam zase mohu dostat.

Tím, že jste ukončil předčasně sezonu, nebojíte se toho, že budete muset zase v Austrálii do kvalifikace?

V tomhle problém rozhodně nevidím. Vím, že mi teď spadnou nějaké body a mohu být na hraně kvalifikování se nebo ne. Ale i z tohoto důvodu jsem nechtěl riskovat a přetěžovat se kvůli tomu, abych se dostal na jeden turnaj. Dívám se na daleko větší obrázek s tím, že chci hrát co nejdéle. Když budu muset do kvalifikace, tak se zase nic nestane, protože vím, že když budu dobře připraven, tak budu mít obrovskou šanci kvalifikací projít. To jsem dokázal prakticky na všech turnajích, takže strach nemám.

Jaké máte ambice na příští sezonu, jaké plány? Bude jednou z priorit například Davis Cup?

Chci se hlavně dobře připravit, protože těch motivací a cílů na příští rok je znovu spousta. Je se na co těšit. Mám nového parťáka pro čtyřhru, Vaška Pospisila. Spolu začneme hned od začátku roku a na spolupráci se moc těším. Chtěl bych se udržet do stovky v singlu. S Luckou Hradeckou si zahrajeme na grandslamech a máme na co navazovat po letošní sezoně. Je toho spoustu, na co se můžu těšit a tím, že toho je spoustu, tak se na to chci nejlépe připravit.

Vy jste jedním z mála českých sportovců, kteří jsou symbolem dlouhověkosti. Napadá mě ve srovnání snad už jen Jaromír Jágr, kterému bude pětačtyřicet let, máte ambice vydržet tak dlouho jako Jarda?

Byl bych za to samozřejmě rád, kdybych mohl hrát tak dlouho, ale k tomu bych potřeboval ještě dva křídelní útočníky, dva obránce a gólmana a další, co by mě občas vystřídali (směje se). Ale to si dělám legraci. Samozřejmě, hokej je rozdílný. Já se při zápase nemám šanci nikde schovat nebo si odpočinout, ale samozřejmě se budu snažit tu hranici posouvat.