Zděšený Nadal: Řekli mi, že už nebudu schopný hrát

Scházelo málo a zářivá kariéra, kterou Rafael Nadal nakonec prožil, se mohla rozplynout jako pára nad hrncem. Po životní sezoně 2005, během níž triumfoval na 11 turnajích a získal svůj první grandslam, přišlo zranění, které mohlo zcela změnit jeho život.

„V 19 letech, poté, co jsem vyhrál své první Roland Garros, mi řekli, že kvůli deformaci ve své levé noze už nikdy nebudu schopný hrát,“ vzpomínal Nadal, kterého ortel lékařů zděsil.

Zranění nohy, které začal léčit po Turnaji mistrů v roce 2005, bylo vážné. „Bolest byla tak velká, že jsem mohl trénovat jen tak, že jsem seděl uprostřed kurtu na židli a trefoval míček,“ pokračuje ve vzpomínkách Nadal.

Španěl, který tehdy držel pozici světové dvojky, ovšem byl trpělivý a rozhodl se, že se nenechá o kariéru připravit. Svou léčbu protáhl až do další sezony, vynechal australské turnaje včetně grandslamu v Melbourne a dokázal se na kurty vrátit. Pomohla mu také úprava obuvi, byť ta nakonec způsobila další zdravotní obtíže, se kterými se potýká dodnes.

„Dostal jsem se z toho díky stélce, která změnila polohu nohy. To ale zase zhoršilo moje kolena,“ podotkl Nadal k vleklým problémům, které ovšem byly přijatelnou obětí v porovnání s hrozbou ukončit kariéru v pouhých 19 letech.

A tato oběť se mu nakonec vyplatila. Posbíral celkem 86 titulů na okruhu ATP, získal 20 grandslamových trofejí a přes 15 let nevypadl z elitní desítky světa. A jeho úchvatná tenisová pouť, byť i kvůli problémovým kolenům mu mnoho lidí věštilo předčasný konec kariéry, nadále pokračuje.

„Vše se musí dělat s pozitivním nastavením mysli, transformovat křehkost těla do morální síly. Dříve či později si vše sedne. Někdy se musíme touto sílou vyzbrojit, abychom odolávali všem nástrahám, protože neexistuje jiné řešení než vzdorování,“ dodal ten, který se rozhodl vzdorovat lékařům a jejich predikcím.