Proč je Djokovič ve stínu Federera s Nadalem? Becker odhalil důvody
Je jedním z nejlepších tenistů historie. Přesto Srb Novak Djokovič nedosahuje takového věhlasu, jakého by se slušelo, nebo jaký by si zasloužil. Proč se ale světové jedničce nedostává tolik respektu jako jeho kolegům a soupeřům Rogeru Federerovi a Rafaelu Nadalovi? Jeho bývalý trenér a přítel Boris Becker věří, že zná odpověď.
Je to jako boj s větrnými mlýny. Novak Djokovič má svou základnu fanoušků, ta ale ani zdaleka nedosahuje rozměrů, které mají základny Federera s Nadalem. Přitom tím, čeho v tenise dosáhli, jsou si velmi podobní.
Federer vyhrál 20 grandslamových titulů, Nadal 19 a Djokovič 17. Pravda, v počtu titulů má Federer zapsáno 103 trofejí, přičemž jeho kolegové zaostávají, když Nadal má 85 a Djokovič 80. Co se ovšem týdnů na čele světového žebříčku týče, Djokovič (285) pořádně prohání Federera (310) a Nadal (209) nemá šanci oba dohnat.
Tak proč v porovnání se švýcarsko-španělskou dvojicí je Djokovič tolik opomíjený a nerespektovaný?
„Nedostává se mu tolik respektu jako jim a myslím, že je to tím, že tenisový svět je momentálně rozdělen především mezi fanoušky Federera a Nadala,“ řekl Boris Becker, který je Djokovičovým přítelem a bývalým trenérem. Zároveň sám poznal, jaké to je být špičkovým tenistou.
„Oba si našli své příznivce a najednou přišel Djokovič jako někdo, kdo jim jejich hegemonii narušil,“ pokračoval Becker, který upozornil, že Srb bývá velmi často terčem kritiky i kvůli tomu, že mužský tenis má dvě hlavní tváře, které mají momentálně neotřesitelnou pozici, byť se to Djokovič snaží změnit.
„Je tolik věcí, kvůli kterým je kritizován. Někdy oprávněně, někdy ne. I teď je pod kritiky za své vyloučení na US Open, byť bylo správné,“ podotkl. „Zasáhl čárovou rozhodčí. Ihned se jí omluvil, omluvil se i ostatním a přijal svou zodpovědnost, nikdo není bezchybný,“ dodal.
Ačkoliv jsou Djokovičovy tenisové kvality nesporné a už nyní je jasné, že se zapsal mezi největší legendy bílého sportu, v oblíbenosti bude vždycky až ten třetí. Svým způsobem má tu smůlu, že hraje v generaci dvou neskutečně silných osobností, ktero rozdělily tenisovou veřejnost na dva tábory. Djokovič přišel s třetím táborem, který ale slávy svých kolegů nedosahuje.
Přesto ovšem patří k tomu nejlepšímu, co mužský tenis kdy nabídl. I přes často nenávistné projevy těch, kteří mu nemohou přijít na jméno. Oblíbenost si totiž nelze vynutit. A s tím slavný Srb bojuje celou svou kariéru.
