V hlavě mám takový mix řečí, povídá Stachovskij. Předvedl i češtinářský jazykolam

Zkušený Sergij Stachovskij uhrál ve středečním osmifinále challengeru na pražských Spojích pouhé dvě hry proti Tallonu Griekspoorovi. Tato porážka ve velmi obtížných povětrnostních podmínkách mu však náladu nezkazila, a tak mohl sympatický Ukrajinec v pozápasovém rozhovoru pro Tenisový svět i několikrát zavtipkovat.

Svých nejlepších výsledků v kariéře jste dosáhl na jiných površích než na antuce. Mě by ale zajímalo, jaký máte právě k antuce vztah?
Milostný, řekl bych. (smích) Ne tak já jsem na antuce vyrůstal. Moje hra na antuku nesedí, ale turnajů teď moc není, takže člověk buď hraje, nebo ne. Je to jedna z mých posledních sezón, tak si to odehraju aspoň na antuce.

Máte představu, jak dlouho ještě budete hrát? Řada současných tenistů už má skoro čtyřicet a stále se jim daří.
Jo, hrajou, ale kvůli pandemii podle mě mnoho hráčů, kteří jsou mimo stovku, skončí. Tohle se nedá vydržet. Nejprve pět měsíců bez turnajů, teď je jejich počet limitovaný, to samé počet míst na nich. Mým cílem byla olympiáda, která se z letoška přesunula na rok 2021. Chtěl jsem zkusit ještě Wimbledon, ale ten letos taky nic. Nicméně vím, že chci skončit za svých podmínek.

Turnajová pauza byla skutečně dlouhá. Kde a jak jste ji trávil?
V Budapešti, s rodinou, s dětmi. Konečně to byl normální život. Každé ráno, každý večer jsem byl s dětmi, měly z toho radost. Když jsem měl jet na první turnaj po pauze, bylo to těžší. Děti už si zvykly, že jsem doma. A najednou jsem doma nebyl. Nicméně pro mě bylo těžké se namotivovat. Bude nějaký turnaj, nebude nějaký turnaj? Motivují mě spíš větší turnaje, challengery bohužel ne. Zrušili nám kvalifikaci na US Open. Doufám, že aspoň ta Paříž zůstane.

Čeho byste ještě v kariéře rád dosáhl?
Myslím, že kariéru jsem měl dobrou, nemám si na co stěžovat. Samozřejmě bych chtěl lepší výsledek na grandslamu (maximem Stachovského na všech čtyřech grandslamech je třetí kolo, pozn. red.). Wimbledon mi letos zatrhli, příští rok ani nevím, jestli budu hrát. Nicméně já už si nic přát nemusím, já už jsem všechno měl.

Po pauze jste se rozhodl pro challengery v Praze, nikoliv v Itálii. Čím to?
No tak ale čím to! Já jsem tady strávil poměrně hodně času, končil jsem tady školu. Česko miluju. Tady mi dali možnost hrát tenis. Přijel jsem sem z Ukrajiny ve dvanácti letech a ve Frýdlantu nad Ostravicí jsem se učil hrát. Česko pro mě znamená hodně, mám tady řadu přátel. A rád cestuju tam, kde se mluví jazykem, kterému rozumím.

Česky mluvíte velmi dobře. Zajímalo by mě, jaké je vaše oblíbené české slovíčko?
(spontánně) Řek řek‘, abych mu řek‘, kolik je v Řecku řeckých řek. To „ř“ bohužel mnoha lidem dělá problém, zvlášť mojí mámě. Oblíbené slovíčko nemám. Spíš mi dělá v poslední době problém mluvit česky. Čas jsem strávil i na Slovensku, potom v Londýně a teď bydlím v Budapešti, takže mám v hlavě takový mix. Dost často si musím vzpomenout na nějaké slovo v češtině, aby z toho náhodou nebyla slovenština.