Hrál jsem nejlepší tenis v kariéře, raduje se po římském titulu Šátral

Honzo, obrovská gratulace k vašemu druhému titulu na challengeru, kterým jste jen potvrdil výjimečný víkend českých tenistů. Jaké jste měl pocity hned po zápase a jak byste svůj titul srovnal s výhrou v Marburgu?

Pocity samozřejmě skvělé, porazil jsem ve finále 65. hráče, ale hlavně jsem mu nedal vubec žádnou šanci, protoze jsem hrál opravdu výborně a měl jsem strašně moc winnerů. Celou dobu jsem si říkal, že mi to musí vydržet celý zápas, doufal jsem a naštěstí to tak bylo. Jednoznačně asi nejlepší výkon mé kariéry. S Marburgem asi nesrovnatelné, přeci jenom Marburg byl můj první titul. Ale radost jsem měl samozřejmě obrovskou.

Na turnaji jste porazil hned dva tenisty světové stovky - ve čtvrtfinále naturalizovaného Brita Aljaze Bedeneho (82.hráče světa) a ve finále pak 65. hráče na světě Nizozemce Haaseho. Bedenemu jste povolil jen dva brejkboly v zápase a vyhrál jste 6:4, 6:4. Haasemu jste ve finále nedal vůbec žádnou šanci, neprohrál jste si podání a vyhrál jste po brilantním výkonu 6:3, 6:2. Čím si to vysvětlujete a jak jste viděl oba zápasy?

Bedeneho znám uz poměrně dlouho, vždycky jsem ho měl za strašně dobrého hráče. Takže jsem nečekal, že ho porazím takhle jednoznačně. Výsledek sice zase tak jednoznačně nevypadá, ale zápas jsem měl celou dobu pod kontrolou, kromě jednoho gemu na konci prvního setu, tam stáhnul z 2:5 na 4:5 a měl brejkbol na 5:5. s Haasem, jak jsem říkal, jsem hrál svůj nejlepší tenis. Mám rád velké zápasy a baví mě hrát proti dobrým hráčům. Většinou jsem ale tyhle zápasy prohrál, tady jsem oba vyhrál a věřím, že jsem to zlomil a budu takové hráče porážet víc a víc.

Už v prvním kole jste přitom měl velmi těžký los. Čekal vás Ital Lorenzo Giustino, se kterým jste týden předtím ve čtvrtfinále challengeru v Sibiu prohrál... Jak jste viděl ten zápas?

Jojo, hráli jsme spolu dvakrát během pár dní, což se moc často nestává. Musím ale říct, že v Sibiu jsem hrál špatně celý týden a bohužel nevyužil dobrý los. Ale v Itálii jsem cítil, že budu hrát dobře a do zápasu s Giustinem jsem šel určitě vyhrát. Vlétl jsem na něj a hrál jsem skvěle.

Ve druhém kole jste musel otáčet zápas proti osmatřicetiletému Španělovi Rubenu Ramirezovi-Hidalgovi...

Jojo, další kolo bylo trošku naopak, dobrý začátek měl tentokrát soupeř a hrál dobře, bez chyb a všechno dlouhé, tlačil mě forhendem a moc mě k ničemu nepustil. Naštěstí se to ve druhém setu otočilo a od půlky zápasu jsem už byl lepší já a zápas zvládl...

A možná nejtěžší zápas jste musel sehrát v semifinále proti Mikaelu Ymerovi ze Švédska. V tomto zápase nebyl servis příliš velkou výhodou, přesto: Když jste vyhrál první set a ve druhém vedl 3:2 a podával jste a následně jste set ztratil, neměl jste strach, že zápas pro hrajete?

Dost jsem si to tam zkomplikoval. Ale on hrál celej zápas víceméně bez chyb a já si musel všechno uhrát. Padla na mě malá krize, chvíli jsem to přestal cítit a začal trochu kazit, toho on využil a druhý set otočil. Naštěstí jsem se ve třetím setu probral a začal hrát zase dobře. Strach jsem neměl, věřil jsem, že vyhraju.

Na turnaji bylo vidět vaše velké sebevědomí. Je to největší změna oproti první polovině roku, kdy se vám tolik nedařilo?

Tak jasně, že je to největší rozdíl. V první polovině roku jsem byl hodně dole psychicky. Strašně mi pomohlo vítězství v Marburgu, od té doby jsem jak vyměněný.

Měl byste se se posunout někam ke 135.místu, což je vaše absolutně nejlepší umístění v kariéře. Přitom v polovině června jste byl na 269. místě žebříčku, když se vám první půlrok sezóny příliš nevydařil. Teď jste vlastně v situaci, kdy můžete ještě zkusit zaútočit na první stovku. Tolik bodů neobhajujete... Cítíte to taky tak?

Tak do 100 je pořád daleko, musím vyhrát ještě jeden turnaj a k tomu ještě přidat nějaké body. Úplně na to nemyslím, chci hrát dál bez nějakého tlaku, že něco musím uhrát, pro mě je důležité byt v pohodě a tenis si užívat. Pak to bude dobré a věřím, že body do stovky můžu uhrát. Takový můj sen je zvládnout to do hlavní soutěže do Paříže nebo wimbledonu. Uvidime (úsměv).

Necítíte trochu smutek, že pomalu končí antuková sezóna?

Smutek ani ne. To stejné jsem měl po US Open, štvalo mě, že musím zpátky na antuku a podívejte, jak to dopadlo. Přivezl jsem dalších asi 130 bodů. Na betonu se cítím taky dobře a věřím, že navážu na úspěchy z posledních měsíců.

Jaký je váš další program na turnajích?

Letíme do Moskvy na kvalifikaci 250 a poté buď Vídeň nebo Basilej a poslední turnaj v Bratislavě.

V Sibiu jste ve čtyřhře s Romanem Jebavým těsně prohráli v 1. kole s rumunskými držiteli divokých karet Apostolem s Frunzou 9:11 v supertiebreaku. Byl to důvod, proč jste v Římě čtyřhru nehrál?

S romanem jsme se domluvili už v Banja Luce, že v Římě spolu hrát nebudeme. Bylo to z mé strany, cítil jsem, že hrát tolik zápasů na jednom turnaji, když jsem na třítýdenním výjezdu není jednoduché a bere mi to strašně sil. Ale určitě to nebylo kvůli tomu, že jsme prohráli. Domluvili jsme se tak úplne v klidu a jiný důvod, než šetření sil, nebyl.

V České republice se teď bude hrát řada turnajů v kategorii futures na tvrdém povrchu. Zúčastníte se některého z nich?

Já ne, s mým momentálním žebříčkem na futury už ani nemůžu, nicméně můj trenér Dan Lustig se zúčastní jednoho, myslím, že v Říčanech, kde bude mít WC... takže doufám, že nám neudělá ostudu a přidá nějaké body do týmu (směje se).