S divokou kartou až k triumfu. Na tuhle bitvu Wimbledon nikdy nezapomene
Psal se rok 2001. Proti Australanu Rafterovi, nasazené trojce, se ve finále Wimbledonu postavil 30letý Chorvat, který se na turnaj dostal na divokou kartu. S žebříčkovým postavení za hranicí první stovky neměl zkrátka Goran Ivaniševič šanci se kvalifikovat přímo do hlavní soutěže. Vytáhlý ranař vypjaté okamžiky bitvy o titul zvládl a je dodnes jediným hráčem, jenž grandslam v All England Clubu ovládl s divokou kartou. Nad Ivaniševičovým příběhem leckdy zůstává rozum stát…
Před turnajem v roce 2001 se Ivaniševič dokázal vyhoupnout až na druhé místo světového žebříčku (kariérní maximum), třikrát bojoval ve wimbledonském finále. Ve strhujících bitvách ale borec jugoslávského občanství nikdy neuspěl a pokaždé skončil krůček od triumfu. Přesto platil za jednoho z nejlepších mužů na okruhu.
Jenže pak přišel rok 2001, v té době už chorvatský tenista nijak výrazně nezářil. Po French Open v roce 1999 začal mít výraznější problémy s ramenem a následoval pád žebříčkem. Ivaniševič dokonce prohlašoval, že tenis hraje prostě proto, že neví, co jiného by měl dělat. S postavením na 125. místě světového žebříčku rozhodně nepatřil mezi aspiranty na titul jakéhokoliv z větších turnajů, či dokonce grandslamu.
O účast ve Wimbledonu by dokonce musel bojovat v kvalifikaci, ale vedení soutěže mu udělilo divokou kartu. Do čtvrtfinále Ivaniševič proklouzl ještě poměrně lehce (kolikrát s výpomocí deště ovšem). Pak narazil na turnajovou čtyřku – Rusa Safina. Ruskou star nakonec porazil ve čtyřech setech 7:6, 7:5, 3:6 a 7:6. A chorvatský „servisman“ šel dál. V semifinále měl dle papírových předpokladů narazit na Samprase, nejvýše nasazeného hráče, jenže ten vypadl už před branami čtvrtfinále po strhující pětisetové bitvě s jedním ambiciózním Švýcarem – teprve 20letým Federerem. I toto střetnutí patří k památným soubojům londýnského pažitu.
Ve finále nakonec Ivaniševič nemusel čelit ani Agassimu (nasazené dvojce), jehož cesta skončila v semifinále. Nicméně ani to pro chorvatskou hvězdu neznamenalo výrazné ulehčení štreky za triumfem. Ivaniševičovi se do cesty postavil Australan Rafter. Boj na krev se rozhodoval až v závěrečné sadě, právě závěr duelu nabídl nejnapínavější okamžiky celého turnaje.
Ivaniševič podával v pátém setu za stavu 8:7 na vítězství. Centrální dvorec v All England Clubu bouřil. První servis do sítě, rozhodčí jen s obtížemi uklidňoval hluk z ochozů. Ivaniševič sice na úvod gemu zkazil lehký úder, celá hra (a tedy i zápas) se ale nakonec musela rozhodovat přes shodu.
Dvěma esy Chorvat vybojoval mečbol, pak ale servisem kurt přepálil. A znovu přímý bod z podání následovaný dvojchybou – tentokrát ale do sítě. Ani při další servisem vybojované výhodě se Ivaniševič nedočkal, soupeř vytáhl parádní lob.
Pete Sampras: „I kdyby Goran dostal do ruky basketbalový míč, stejně s ním zahraje eso!“
Drama tak pokračovalo… Mečbol číslo čtyři. Míček po prvním servisu opět výrazně minul vyhrazený čtverec pro podání. Druhý servis už byl dobrý. Rafter return poslal jen do sítě a Ivaniševič mohl radostně padnout na londýnskou trávu.
Závěr neuvěřitelného finále ohromoval i Ivaniševičovými servisy. Chorvat dokázal jednou trefit dělové eso, následujícím podáním pak kurt přestřelit. I tak se Ivaniševič zařadil mezi nejlépe servírující muže tenisové historie – za sezonu rozdal přes tisíc es a dodnes drží celkový rekord v počtu nechytatelných podání (10 183).
Zmíněná bitva musela vše přítomné nadchnout. „Goranova pohádka“ o cestě za wimbledonskou trofejí s divokou kartou se rychle rozšířila do všech koutů tenisového světa.
