Matteková-Sandsová popsala peklo: Špatné letiště a minuty od průšvihu
Cesta z Ruska do Spojených států amerických může leckoho děsit. Bethanie Matteková-Sandsová vše povýšila na odlišný level. Po jednom z nedohraných turnajů v Moskvě si v tamní metropoli zaměnila letiště, což způsobilo velké problémy.
Pětatřicetiletá Američanka se do českého podvědomí výrazně zapsala deblovou spoluprací s Lucii Šafářovou. Společně se pětkrát radovaly z grandslamové trofeje, v roce 2017 pomýšlely na kalendářní grandslam. Třetí titul v řadě ale nemohly přidat, Matteková-Sandsová před téměř třemi lety utrpěla hrůzostrašné zranění ve wimbledonské dvouhře.
Bývalá světová jednička ve čtyřhře se z těžkého období dostala zásluhou své věčně pozitivní povahy. Vše potvrdila tradičním humorem při nedávné vzpomínce na Kremlin Cup v Moskvě, kde nakonec neodehrála jediný zápas.
„Před kvalifikací jsem si na tréninku zvrtla kotník, což už pro mě znamenalo pohromu. Rozhodla jsem se tak dostat nejbližším letadlem na Floridu, tehdy to bylo velmi brzy ráno,“ začala Matteková-Sandsová své vyprávění ve video rozhovoru s olympijskou vítězkou z Ria Monicou Puigovou.
Američanka si na čtvrtou hodinu ranní zavolala taxíka, který jí s řadou zavazadel dovezl na letiště. „Ten den jsem si vzala vysoké boty s vážně velkými podpatky. Když už nic, tak jsem si alespoň říkala, že v onen brzký čas vypadám dobře,“ pokračovala zkušená deblistka, která přiznala, že na většinu spojů chodí relativně pozdě.
Na samotném letišti poté Mattekovou-Sandsovou čekalo nepříjemné překvapení. „Podívala jsem se na tabuli s odlety a žádný z nich nebyl otevřen. Přemýšlela jsem tak, zda jsem zde v čas a podobně. Najednou jsem potkala anglicky mluvící osobu, která se podívala na moji letenku a řekla: „Jste na špatném letišti!“ Dívala jsem se ni a zeptala: „To jako v jiné budově? Nebo druhém terminálu?“ doufala Američanka v kladnou odpověď. Ta se však nedostavila.
Druhé letiště, ze kterého měla správně odletět, bylo hromadnou dopravou vzdálené nejméně tři čtvrtě hodiny. Vzhledem k brzkému času nebyla tehdejší doprava v danou dobu ještě přístupná. „S těmi vysokými botami a pravděpodobně čtyřmi zavadly jsem sprintovala na místo, kde stálo taxi. Po dálnici jsme téměř letěli, jel snad nějakých 150 mp/h (přibližně 240 km/h). Na letišti ze mě úplně tekl pot. Nakonec jsem to stihla,“ dodala Američanka s úsměvem na tváři.
