Osmnáctiletá Sisková po prvním titulu: O skvělých obratech, životní formě nebo školních povinnostech
- David Schlegel, Radek Štohl
Na konci ledna to Anně Siskově ještě nevyšlo, v Káhiře skončila pod samotným vrcholem. O tři týdny později ovšem již slavila úspěch, když ve španělské Palmanově poprvé v kariéře ovládla turnaj ve dvouhře. V úvodních čtyřech zápasech přitom musela hrát tři sady. „První sety mi vždy utekly. Pak jsem začala hrát stabilně a uhrála jsem si to. V zápasech jsem naštěstí měla pokaždé hodně sil," těšilo osmnáctiletou českou naději v exkluzivním rozhovoru pro Tenisový svět.
Gratulujeme k premiérovému titulu dvouhry na okruhu ITF mezi ženami. Jak se výhra zrodila?
Děkuju. Sama ani nevím. Od začátku turnaje jsem se do toho nemohla dostat, neměla jsem rytmus a nehrálo se mi nejlíp, ale chtěla jsem vyhrát každý zápas, každý míč. I přesto, že jsem nebyla schopná předvádět nejlepší výkony.
Letošní sezónu jste se na rozdíl od loňska rozhodla zahájit na antuce. Z jakého důvodu?
Na antuce se cítím mnohem líp a určitě na ní mám i lepší výsledky, proto jsem chtěla trénovat a hrát turnaje na antuce. Loni jsem přes zimu dobře potrénovala a udělala i dobré výsledky na tvrdém povrchu. Ke konci roku to ale nebylo úplně ideální.
V Palmanově jste hrála poprvé. Jaké tam bylo zázemí a podmínky pro tenis?
Bylo to tam pěkné. Měli hodně kurtů a velmi dobře zorganizované. Přišlo mi to mnohem profesionálnější, než například v Africe.
Na cestě do finále jste absolvovala čtyři těžké třísetové zápasy, přičemž v prvních třech jste dokonce musela otáčet stav 0:1 na sety. Jak jste na tom teď se silami?
To je pravda. Jak už jsem říkala, nemohla jsem najít rytmus a první sety mi vždy utekly. Pak jsem začala hrát stabilně a uhrála jsem si to. V zápasech jsem naštěstí měla pokaždé hodně sil, za což děkuju sestře, která mě každý den masírovala a vařila (se smíchem). Ale teď jsem hodně unavená. Otáčet každý den zápasy bylo náročné i psychicky.
V prvním kole jste udolala van de Peerovou z Belgie, poté jste porazila tři Španělky. Žádný zápas netrval pod dvě hodiny. Jak zápasy probíhaly a který z nich byl nejtěžší? O co jste se v nich naopak mohla opřít?
Pokaždé jsem šla na zápas, že teď budu hrát líp než předešlý den, ale to se mi moc nedařilo a kvůli tomu jsem ztrácela první sety. Naštěstí mě to nikdy nerozhodilo. Spíš mi přijde, že jsem i zabrala víc, pokaždé jsem hned vedla na začátku ve druhém i třetím setu.
Za nejtěžší bych považovala buď první zápas, nebo čtvrfinále. V prvním mi vůbec nevyhovoval její styl a nechtěla jsem hned prohrát. Španělka ve čtvrfinále podle mě hrála ze všech nejlíp. Určitě bych řekla, že jsem pokaždé na tom byla lépe fyzicky a bojovala o každý míč.
Ve finále jste hladce porazila Albu Reyovou Garcíaovou 6:3, 6:1. V čem byl tento zápas jiný?
Hned ze začátku mi došlo, co jí dělá velké problémy a toho jsem se držela po celou dobu zápasu. Taky jsem byla hodně unavená. Snažila jsem se hrát každý míč poctivě a diktovat hru, abych tam nemusela znovu trávit přes dvě hodiny. To se povedlo
Letos jste do finále postoupila už na turnaji v Káhiře, kde se také hrálo na antuce. Cítíte se v životní formě? Co vám tam chybělo k titulu?
Až na první zápas jsem tam zahrála velmi dobře. Porazila jsem dobré hráčky, to mi i hodně zvedlo sebevědomí. Bohužel od čtvrtfinále mě začala bolet kolena a každým zápasem se to zhoršovalo. Na finále bych musela být stoprocentně fit, abych ji (Cindy Burgerovou) mohla porazit. Přece jenom byla kolem stého místa na světě.
Jaké máte další turnajové plány? Budete opět dávat přednost antuce? A jaké máte plány pro letošní rok?
Díky tomu, že jsem nyní vyhrála turnaj, tak příští týden možná budu hrát v Trnavě.
Plány moc dělat nemůžeme, jelikož letos maturuju. Musím chodit do školy a hodně se učit, bude to těžké. Po maturitě bych se samozřejmě víc chtěla zaměřit na antuku.
