Vítr, nervozita i houževnatá soupeřka. Je důležité si tím projít, ví Kvitová

Že je tenis někdy o milimetrech, není jenom prázdná fráze. Zápas Petry Kvitové a Pauly Badosaové ve druhém kole Australian Open mohl klidně dopadnout jinak. Úder, jímž Španělka za pro ni příznivého stavu 5:4 a 40:15 ve druhém setu prohodila Kvitovou, skončil jen několik milimetrů v autu, což také potvrdilo jestřábí oko.

„Měla jsem štěstí. Ale zasloužila jsem si ho tím, že jsem zariskovala, šla dopředu a dostala ji pod tlak. Musela mě prohodit. Těsný aut mě zachránil,“ přiznala i sama Kvitová, která v duelu zasypala soupeřku 31 vítěznými údery.

Badosaová jich nastřádala 19, taky ale méně chybovala. Její těsný aut z bekhendu turnajoví statistici vyhodnotili jako vynucenou chybu. Španělská tenistka, jež v prvním kole vymazala z kurtu mírně favorizovanou Johannu Larssonovou, se na smolný okamžik nevymlouvala.

„Doufala jsem, že to spadlo do kurtu, ale bohužel jsem míček zasáhla příliš pozdě. Petra pak hrála velmi dobře a skvěle servírovala, nedala mi šanci,“ sdělila Tenisovému světu 97. hráčka žebříčku.

Petro, jak nepříjemný byl vítr?
Hodně, točil se. Dobré míče odnášel do autu, špatné padaly před čáru. Bylo to náročné na hlavu. Když jsem se zvedla z lavičky, nevěděla jsem, odkud povane. Napadlo mě, že třeba začne pršet a zatáhnou střechu. Ale bohužel nic.

V koncovce druhého setu jste dokonce odložila i tradiční čelenku. Proč?
Jak byla zpocená, začala mi na čele klouzat, což mi vadí.

První kolo jste zvládla suverénně, teď to byla velká bitva.
V prvním zápase jsem se určitě cítila líp. Dnes jsem nehrála to, co jsem chtěla. Prala jsem se se servisem. Prohrávala jsem v prvním setu 2:4, otočila to. Odvrátila jsem tři setboly ve druhém. Bylo to nahoru dolů. Je důležité si takovým mačem projít. Soupeřka hrála výborně, já jsem se prala i s nervozitou.

V úvodní sadě jste dokonce prohrávala 2:4 a 15:40.
To si ani nepamatuju. Nestává se mnohokrát, že takhle otáčím set. To je hodně pozitivní.

Jak je možné, že si přesný vývoj skóre nevybavíte?
Myslím, že ty momenty průběžně mažu z paměti. Házím je za hlavu. Jak se soustředím na další a další míček, nevracím se.

V dalším kole narazíte na Rusku Jekatěrinu Alexandrovovou, která žije v České republice. Do jaké míry ji znáte?
Asi před dvěma lety jsme spolu trénovaly v Praze. Má českého kouče. Snaží se hrát agresivně, pálí do toho podobně jako já. Bude důležité, kdo se do toho opře dřív a převezme iniciativu.