Konečně jí to nepřepadlo! zařvala si Martincová. Poté se pokřižovala

Jak jste viděla utkání?
Celkově s těmi podmínkami to vůbec nebylo jednoduché. Šla jsem na kurt pozdě, což není něco, co bych úplně měla ráda, ale víceméně takhle to mají na velkých turnajích ti nejlepší, člověk si na to musí zvyknout. Strašně foukal vítr, ještě tak, že se to točilo, že jste nevěděli, odkud to foukne, takže to bylo zvláštní. Do toho musím říct, že soupeřka hrála neskutečně. Moc jsem nevěděla, jak bude hrát. Nějak jsem začala, přišlo mi, že nestíhala, méně foukalo. Pak si na to zvykla a byla jako zeď. Říkala jsem si, že nevím, co s ní mám dělat.

Ráno před zápasem ani nebylo známo, na kterém kurtu budete hrát. Kdy jste se dozvěděla, že budete hrát na takovém otevřeném, v podstatě hodně větrném kurtu?
No právě. Na konec mě poslali na pětku, kde to dost fouká, kde to není vůbec zavřené. Dozvěděla jsem se to, když šla Denča (Šátralová, pozn. red.) na kurt, někdy v tu dobu nás tam rozhodili. Byly čtyři zápasy, u kterýchs se nevědělo, kdo kam půjde.

První set skončil 6:1. Nevypadalo to moc na komplikace…
To nechci říkat. Věděla jsem, že soupeřka kouše. Přeci jenom, když vyhrajete set, neznamená to, že je hotovo. Je to tenis, může to být hra na tři dlouhé sety. Navíc ještě v těchto podmínkách, když hru hodně ovlivňuje vítr. 

Zdálo se ale, že jste v prvním setu lepší... 

Tlačila jsem ji, tolik nestíhala, dělala více chyb. Pak ale od druhého setu úplně vynulovala chyby a měly jsme brutální výměny.

V prvních sedmi gemech druhé sady byl vždy minimálně jeden brejkbol, což svědčí o tom, jak to bylo vyrovnané. Soupeřka ale vedla 4:2, pak jste to otočila a za stavu 5:4 podávala na vítězství, měla jste i mečbol. Jak jste viděla druhý set?
Vítr vám trochu vymaže servis. Nešlo úplně podávat první servis na riziko. Šlo o to, aby to člověk trefil do kurtu alespoň s nějakou razancí. O servis se docela opírám, nepomáhalo mi to, pomalu jsem servírovala dva druhé servisy. První jsem se samozřejmě snažila dát rychleji, pomoci si s ním, ale moc nešlo. Soupeřka se zvedala, hrála neskutečně. Musela jsem pořád držet level, nevěděla jsem, kde přidat. Čím jsem lépe zahrála, tím mi přišel lepší balón zpátky. Ten mečbol jsem nezahrála úplně špatně. Vrátila mi to na síti a jediné, co jsem mohla zahrát jinak, byl v tu chvíli kratší úder ven z dvorce a nehrát po lajně, kam šla dobře a zavřela mi to. Sešlo se to strašně rychle. Neměla jsem to nahrané. Zahrála to výborně, odvážně.

Za stavu 5:6 jste vedla 40:15, přesto se šlo do třetího setu bez tiebreaku. Měla jste mečbol v hlavě?
Snažila jsem se na to vůbec nemyslet. Mečbol tam byl, ale zase to nebylo, že bych to měla nahrané, že bych to úplně pokazila. Člověk potom zpětně analyzuje úplně jinak. Snažila jsem se to dostat ven z hlavy.

Třetí set byl nahoru dolů. Chvíli to s vámi vypadalo bledě, o dva míče později to s vámi vypadalo dobře. Jak byste popsala vaše pocity do stavu 3:3?
Nervózní jsem nebyla. Věřím si do poslední chvíle, bojuji do posledního balónu. Nervózní vůbec ne. Pořád jsem si říkala, že jsem lepší. Byla jsem překvapená, jak soupeřka s prominutím vypadá. Byla menší a podsaditá, na to se výborně hýbala. Říkala jsem si, že se nebude dobře hýbat, že není možné, aby tenhle level, který předvádí, vydržela. Spoléhala jsem na to, že to nevydrží. Kdyby takhle hrála normálně, tak je úplně jinde, než je žebříčkově teď. Když se jde do tuhého, tak se ukazuje, kdo je lepší. Musela jsem přidat ještě více.

Za stavu 3:3 se o následující dva gemy neskutečně bojovalo. Měla jste několik brejkbolů, soupeřka měla výhodu. Sedmý gem při servisu soupeřky trval deset minut, vaše podání devět. Jedním z důležitých míčků bylo, když soupeřka zahrála balónek a ten se odrazil od pásky se zpátky k ní. Vy jste se tam pokřižovala…
Tohle mi přišlo extrémní. Ona těch prasátek zahrála velké množství, že to prostě není možné. Na její setbol ve druhém setu jsem dala výborný první servis, ona to sotva stihla, napálila do pásky, přepadlo to a set byl její. Hodně prasátek mi dala právě ve druhém setu, tak jsem říkala: „Konečně jí to nepřepadlo!“ Jsou to přesně ty momenty, kdy se vám to pak vrací. Bojovalo se, byla hodně kouslá, hrály jsme dlouhé výměny, nekazilo se…

…následující míček jste už dokázala vyhrát a vedla jste 5:3. Spadlo to z vás po tom míčku?
Ne, to vůbec na mě nemělo vliv. Snažím se soustředit na každý balón, i kdyby to bylo 0:3, 1:5, tak člověk je pořád v zápase. Nesnažím se myslet na výsledek. Je to jediné, co mě zajímá.

Ve druhém setu jste podávala na vítězství za stavu 5:4, to samé se opakovalo v rozhodujícím setu. Co jste si říkala, když jste šla na kurt? Nebála jste se, že si to prohrajete?
Ne, to jsem si vůbec nepřipouštěla. Samozřejmě, stalo se. Jak foukal ten vítr, tak tam se to pak otočilo, byla to velmi specifická strana, kdy to fučelo víc. Když jsem servírovala na mečbol, tak jsem byla na té horší, kdy jsem měla protivítr. Servis tolik nepsal, ona mi napálila returny pod nohy.
Když jsme hrály druhý set, byla jsem vůbec ráda, že jsem tam ten servis trefila. Byla velká výhoda, že na jedné straně to hodně fučelo, na druhé jsme ani jedna nemohly vyhrát na straně, kde byl protivítr. Ta druhá vždy s protivětrem drtila tu druhou. Bylo to hodně znát, ale snažila jsem se na to nemyslet. Říkala jsem si, že jdu za vítězstvím a že si to uhraju, že jí to nenechám.

Měla jste na kurtu velkou podporu. Vaši přátelé se posadili vedle sebe a vytvořili parádní atmosféru. Vnímala jste to?
Je to supr, je to skvělé, když za vámi někdo stojí a cítíte podporu v zádech, že lidé jsou s vámi, snaží se vás hnát a tlačí vás. Mám to ráda.

Vyrovnala jste loňský výsledek. Spadlo to z vás, nebo jste přijela, že rozhodně chcete postoupit do hlavní soutěže?
Nejela jsem sem s tím, že chci něco obhajovat. Jedu sem hrát a vyhrát každý zápas, na kterém budu stát. Beru to zápas od zápasu, mohla jsem vyletět v prvním kole kvaldy. Kam se dostanu, tam se dostanu. Každý zápas beru zvlášť.

Hrálo se dvě a půl hodiny. Cítila jste se dobře po fyzické stránce? Nebylo takové vedro…
Naštěstí nebylo, ale jak říkám, se soupeřkou jsme hrály dost dlouhé výměny. Samozřejmě jsem pociťovala, že kondičně budu muset máknout. Ke konci únava byla, ale mně to nevadí. Myslím si, že po kondiční stránce na tom nejsem špatně, o to se opírám. Říkala jsem si: „Máš dobrou kondici, takže tady vydržíš klidně dřít čtyři hodiny a nic to s tebou neudělá.“ V tomhle jsem si věřila.

Finále kvalifikace. Dívala jste se, s kým hrajete?
To je dobrá otázka. (se smíchem) Já se nedívám, ale dobře se mě ptáte. Teď už to vím, ale jinak se vůbec nedívám na pavouka. Vím, že zítra (pátek) nehraju, ale vím, že hraji s Italkou.

Hrajete s Elisabette Cocciarettovou…
Neznám ji, čekala jsem spíše, že to bude Di Lorenzová, která je z mého pohledu hodně nebezpečná.

Přitom Cocciarettová ji porazila 6:3, 6:1, je jí osmnáct let…
To jsou mladé pušky. (se smíchem) Nevím, co od ní čekat. Když to tak řeknu celkově, tak soupeřky neřeším. Snažím se jít na kurt a vyhrát svojí hrou, než abych tam šla a řídila se podle toho. Samozřejmě něco musíte vědět o té soupeřce, ale spíše se snažím o svoji hru.

Jak zítra strávíte volný den?
Vstanu, snídaně, jeden trénink si zvolna půjdu zahrát a odpočívat, budu nabírat síly.

Vyrazíte do města?
Ne, to určitě ne. Já tohle nedělám. Když jsem na turnaji, tak bych musela mít úplně den volna. Přijde finále kvalifikace a musím být připravená. Uvidím po kvalifikaci, v jakém budu mentálním rozpoložení. Nevím, jestli budu chtít někde trajdat, nebo budu někde zavřená. Záleží…

Byla jste se někdy už podívat po Melbourne?
Je to nádherné město. Byla jsem se podívat ve Skydecku, byla jsem v centru města, před dvěma lety jsme byli úplně u moře, tam je to také krásné. Přibližně před třemi lety jsme byli na Dvanácti apoštolech, kdo má rád přírodu, tak to je neskutečné.

Předpokládám, že kdybyste pozítří vyhrála, tak byste někam vyrazila…
Určitě bych nejela nikam daleko. Chtěla bych se podívat do Aquaria, tam jsem nebyla. Tam bych se určitě chtěla kouknout.

Jakou cítíte formu? Dnešní zápas vás hodně prověřil…
Určitě. Bavili jsme se o tom, že trenér mě nikdy neviděl hrát lépe, že nechápe, s čím přišla soupeřka, jak hrála.

I mentálně jste byla silná…
To s tím souvisí. Trenér byl sám překvapený, jak hrála. Že není možné, aby byla na takovém umístění (205. místo světa, pozn. red.), což jsem si také říkala, že jsem lepší a zkušenější. Formu nechci zakřiknout. Myslím, že se posouvám, že jsem se zlepšila ve spoustě věcí. Zlepšovat se musím pořád.