Jak hodnotíte minulou sezónu?
Ze začátku roku jsem zahrála hodně dobré zápasy, měla jsem dost natrénováno, věřila jsem si, cítila jsem se na kurtu dobře, ale neměla jsem trenéra, který by se mnou byl pořád. Trénování nebylo nejlepší, což se začalo podepisovat později na turnajích. V létě jsem začala s novými trenéry a postupně se to zlepšovalo. Na turnajích jsem někdy zahrála dobře, někdy zase ne, nicméně jsem porazila dobré hráčky a občas zahrála slušné zápasy.
O jaké trenéry se jedná?
Trenérem je René Hanák, o kondici se mi pak stará Hynek Frömel.
Posunula jste se v žebříčku WTA oproti roku 2018 o více jak 100 příček dopředu. Splnila jste svá očekávání?
Určitě jsem chtěla víc, ale bohužel to nevyšlo. Myslím, že jsem mohla zahrát mnohem lépe na jaře, ale jak už jsem říkala, neměla jsem stabilního trenéra. Občas jsem musela cestovat s taťkou, dokonce i s mladší sestrou, s trénováním to bylo taky velmi těžké, a to se na tom asi podepsalo. Nebyla jsem v nejlepším rozpoložení.
Na jakém turnaji se vám v minulé sezóně hrálo nejlépe?
Velmi dobrý výsledek jsem zahrála v Gruzii (finále — pozn. red.), i když jsem se většinu zápasů necítila tenisově nejlépe. (smích) Ale dobře jsem zahrála v Rusku, stejně tak ve Frýdku-Místku. Na obou turnajích jsem ale mohla předvést o něco lepší výkony.
Jediné loňské finále jste prohrála se svou deblovou partnerkou Rumunkou Simionovou. Byl to pro vás zvláštní zápas?
Hrála jsem s ní ve Frýdku-Místku asi 2 týdny před zmíněným finále v Gruzii. Porazila jsem ji, ale zápas byl hrozně vyčerpávající a intenzivní. To finále v Gruzii pak bylo úplně odlišné. Předchozí den jsme vyhrály čtyřhru, hodně jsme spolu trénovaly, trávily čas. Řekla bych, že to z obou stran nebyl nejlepší výkon. Zpětně mě to i mrzí.
Loni jste objížděla turnaje v poměrně tenisově exotických státech (Gruzie, Izrael atd.). Při rozhodování, kam pojedete, se díváte na obsazenost jednotlivých turnajů? Nebo spíše na to, kam byste se raději podívala?
Ono je to těžké, když v Evropě ze začátku a konce roku moc turnajů není. Každopádně spíše se rozhodujeme, na jakém povrchu se mi hraje lépe, ať to je co nejblíže, a kde se budu cítit dobře.
V minulém roce jste každý měsíc hrála někde turnaj. Jak se to dá skloubit s osobním životem? Jak zvládáte školu?
Řekla bych, že mimo tenis a školu nic jiného moc nedělám, ale nějak mi to ani nevadí. Nejsem úplně společenský typ. Na jaře maturuji, takže se obávám, že to bude velmi těžké s trénováním, turnaji a učením.
Hodně lidí ve vašem věku má tenis i jako pomůcku k tomu, aby se následně dostalo na vysokou školu do USA. Nelákalo by vás to?
Ne, nikdy mě to netáhlo. Dostala jsem hodně nabídek, ale určitě by mě to tam nebavilo. Není to nic pro mě.
Jak to?
Jak jsem se už zmínila, nejsem příliš extrovertní typ. Takže sdílený pokoj a různé párty? To opravdu ne. Dále jsem slyšela, že studium v USA se příliš idealizuje.
Kam se v nejbližší době chystáte?
Jsem přihlášena na turnaj v Egyptě, jenž se hraje za dva týdny, tak uvidíme. Na začátku roku nikde moc turnajů není.
Jaké máte cíle na nadcházející sezónu?
Chci se cítit na kurtu skvěle, abych mohla vyhrávat turnaje a podávat dobré výkony. Tím se posouvat v žebříčku, pak budu spokojená.
