New York jsem si zamiloval, říká Šátral a sní o Davis Cupu

Jaké jsou vaše dojmy z New Yorku? Jak se vám líbilo ve Flushing Meadows?

New York jsem si samozřejmě zamiloval. Loni jsem tu měl poprvé premiéru v kvalifikaci grandslamu, letos jsem se poprvé kvalifikoval a dokonce uhrál kolo a navíc jsem si zahrál na tak velkém dvorci (stadion Arthura Ashe – pozn. redakce). Tím byl pro mě turnaj trochu jiný oproti ostatním. Srovnávat grandslam s challengerem samozřejmě nejde, liší se ve spoustě věcí.

Zahrál jste si na největším kurtu světa, stadionu Artura Ashe. Kdy jste se dozvěděl, že na tomto kurtu budete hrát a jak jste na to reagoval?

Dozvěděli jsme se to necelé dvě hodiny před zápasem. Byl jsem zrovna na obědě, když si nás zavolali rozhodčí, že náš zápas přesouvají. Pak už jsem toho moc nesnědl (úsměv). Měl jsem samozřejmě velikou radost, byl to můj si na takovém kurtu zahrát.

Jak moc na Vás dolehla atmosféra zápasu s Gaelem Monfilsem? O Vašem zápase se hodně psalo, užíval jste si pozornost nebo jste byl raději v ústraní?

Na zápas jsem se hrozně těšil. On je showman a věděl jsem, že to bude super. Měl jsem jen trošku strach, jak to dopadne, protože s takhle kvalitním hráčem jsem ještě nikdy nehrál. To, že se o mě psalo, jsem se snažil nevnímat. Tím, jak jsem byl v Americe, tak to naštěstí šlo poměrně mimo mě, jen co mi občas poslali kamarádi nebo rodina. Rád jsem si to přečetl, neměl jsem s tím problém. Některé články však byly hodně přehnané a do pravdy měly daleko.

Proti Monfilsovi jste začal hodně nebojácně, hrál jste aktivně a míče jste si uhrával sám. Byl jste se svou hrou v prvním setu spokojený?

Chtěl jsem na něj vletět a zkusit ho nějak zaskočit. Začal jsem skvěle, jen škoda, že se mi nepodařilo ho brejknout. Byl jsem překvapený, že hrál poměrně pomalu a já jsem měl na všechno dost času. Jenže také všechno doběhl a vrátil, takže jsem si musel vše víceméně uhrát sám. Škoda jen, že jsem první set nedotáhl do tiebreaku, tam se mohlo stát cokoliv.

Druhou sadu jste zahájil brejkem, vedl jste 3:1. V určitých fázích zápasu se zdálo, že soupeře dokonce přehráváte…

Myslím, že jsem v té fázi zápasu hrál hodně dobře. Nepoložilo mě, že jsem prohrál set a naopak jsem začal dobře. Škoda jen, že jsem nešel do většího vedení, ačkoliv šance byly.

Jak jste viděl z vašeho pohledu třetí set?

Za stavu 0:2 jsem tušil, že Monfilse v pěti setech asi neudělám. Snažil jsem si třetí set především užít a bylo tam pár výměn hraných pro diváky. Zápas mě každopádně hodně motivoval v tom, abych takových utkání odehrál co nejvíce.

S Monfilsem byl zápas nejen o tenise, ale byla to i velká show. Spousta krásných míčů, plácnutí rukou se soupeřem po vašem prohozu. Bral jste to i jako zábavu a show?

Především od třetího setu jsem si to chtěl hlavně užít a to se povedlo, bylo to parádní. Byl jsem moc rád, že se to lidem líbilo a to nejen na tribunách. Měl jsem skvělé ohlasy i z domova. Byl jsem rád, že jsem občas vykoupal já jeho, ale přeci jen je trochu šikovnější než já a jednou si mě pěkně povodil (úsměv).

Z českých tenistů jste zůstal v soutěži před zápasem s Monfilsem jako poslední ze všech. Vnímal jste i tuhle skutečnost?

Vůbec jsem to neřešil, ani jsem to nevěděl. Hodně mě mrzelo, že měl Jirka Veselý zase zdravotní problémy a to takové, že se musel odhlásit. Zápas s Djokovićem by pro něj určitě bylo něco skvělého.

Abyste se probojoval na kurt Artura Ashe, musel jste zvládnout zápas prvního kola proti Mackenziemu McDonaldovi. Začátek vám ale příliš nevyšel, jak jste se cítil za stavu 0:2 na sety?

Začal jsem zápas hrozně nervózně a dělal jsem spoustu chyb. Celou dobu jsem víceméně šetřil síly, abych vydržel pět setů a najednou to bylo 0:2. Naštěstí jsem se ze všeho oklepal a po pauze mezi sety jsem hrál jako vyměněný. Pořád jsem věřil, že se to otočí a naštěstí to dobře dopadlo.

Po druhém setu jste zmizel v šatně. Co jste si říkal, že musíte změnit do třetího setu?

Možná to bude znít vtipně, ale podíval jsem se do zrcadla a řekl jsem si, že tam půjdu a nechám to úplně vše. Dalo mi to obrovskou sílu.

V rozhodujícím pátém setu vedl McDonald 1:0 a při vašem podání vedl 15:40, když jste neuvěřitelně odvrátil první brejkbol. Ve výměně jste jednou zahrál rámem rakety, pak jste byl dlouho pod tlakem, ale nakonec jste to zvládl. Neblesklo vám po tomhle míčku hlavou, že teď už přežijete všechno?

Přesně, jak říkáte. To byl nesmírně důležitý gem, ale i kdybych ho prohrál, tak myslím, že by to můj zápas nevyhrálo. Nicméně to především pomohlo mě. Brzy nato přišel brejk a tam jsem věděl, že jsem soupeře dostal. Půlku pátého setu jsem měl husí kůži (úsměv).

Jak jste na tom byl se silami? Spousta hráčů na US Open končila zápasy v naprostých křečích…

Byl jsem fit. Říkal jsem trenérovi po zápase, že jsem se cítil ještě na dva sety, že bych si šel ještě zaběhat (úsměv).

Jaké pocity jste měl bezprostředně po zápase? Jak jste pak regeneroval?

Fantastické. Všechno ze mě spadlo. Splnil jsem, co se ode mě očekávalo i přesto, že to bylo obrovsky složité. Měl jsem obrovskou radost. Po zápase jsem se šel vyjet na kolo a hned na fyzio. Skvěle se o mě postaral. Další den jsem byl připravený hrát zápas, odvedl super práci.

Myslíte si, že by vám vaše vystoupení na US Open mohlo pomoci i k nominaci do Davisova poháru?  Co pro vás znamená případná reprezentace České republiky?

Tak to nevím, to záleží na jiných lidech. Já se netajím tím, že bych na Davis Cup jel moc rád. Věřím, že se jednou nominace dočkám.

Jaké máte cíle ve zbytku sezóny? Budete zkoušet kvalifikace turnajů ATP nebo zůstanete co nejdéle na antuce a budete hrát spíše challengery?

Po tomhle úspěchu bych nejraději už zůstal na betonu, ale bohužel musím zpět na antuku, protože jsem měl turnaje přihlášené už před US Open.