Ani přes mou mrtvolu! Mladík odvrátil devět mečbolů, slyšelo ho celé město
Že tenisové turnaje nižší kategorie nepřináší úchvatnou podívanou? Omyl! Na podniku v Říčanech devatenáctiletý Jiří Jeníček předvedl těžko uvěřitelný obrat. Skrze devět odvrácených mečbolů přivodil Slováku Tomáši Vankovi už sedmnáctou porážku v řadě, a tak není divu, že Vanko po zápase jednu raketu zahodil do lesa a druhou na kurtu rovnou rozmlátil. Zázrak pro Jeníčka, peklo pro Vanka. „Myslím, že psychicky silní nejsme já ani on. Popravdě nevím, co bych dělal já, kdybych zápas nevyhrál,“ usmíval se šťastný vítěz.
Oba muži s raketou bojovali při neskutečném zápase, kterému s údivem přihlíželi i další tenisté včetně daviscupového reprezentanta Jonáše Forejtka, hlavně sami se sebou. „Občas mě asi slyšely celé Říčany,“ smál se po zápase Jeníček, kterého některé balonky rozpálily do běla.
Nakonec ale po zázračném obratu strhující utkání přeci jen vyhrál.
Jirko, jaký to byl zápas?
Utkání bylo od začátku do konce nervózní. První set jsem jen tak tak vyhrál. Ve druhém se soupeř uvolnil a začal hrát lépe. Třetí set byl nahoru dolů. Jsem rád, že jsem ho nakonec nějak vyhrál.
Chvilkami vás slyšely celé Říčany, zápas jste hodně prožíval. Kdy jste se v utkání cítil nejhůře?
Když jsem začal prohrávat druhý set a poté, když jsem neproměnil tři brejkboly za stavu 3:3 ve třetím setu.
Během zápasu jste říkal, že soupeř vždy zahraje při brejkbolu na lajnu. Vy sám jste přitom odvrátil hned 20 z celkových 25 brejkbolů. To je neuvěřitelné číslo…
Bylo to hodně nahoru dolů. Každý gem šel přes shodu, byly možnosti gem vyhrát i prohrát. Musím říci, že oba dva jsme bojovali s rozhodčím, bylo tam dost sporných balonů. Podepisovalo se to na nervech nás obou. Hodně jsem řval, když zahrál soupeř na brejkbol dvojchybu, ale rozhodčí ji nezahlásil. Po výměně, kterou jsem prohrál, jsem se byl na stopu podívat a byl to pěticentimetrový aut. To mě asi Říčany slyšely.
Vaše utkání sledovala zdejší tenisová generalita. Přihlížel mu daviscupový reprezentant Jonáš Forejtek či Václav Šafránek, celkem asi deset aktivních hráčů. Před jejich zraky jste v neuvěřitelném závěru odvrátil devět mečbolů. Stalo se vám to někdy?
Asi ne. Celý zápas jsem byl velmi nervózní. Jediné, na co jsem se mohl spolehnout, byla bojovnost, díky které jsem vyhrál. Tenisem to nebylo. Hodně lidí zde bylo i proto, že se žádný další zápas už nehrál, ten náš se protáhl na tři hodiny.
V rozhodujícím setu jste měl deset brejkbolů, ale dlouho se zdálo, že jsou zakleté. Soupeř podával za stavu 5:3 na vítězství a měl mečboly, vy jste ale vždy dokázal vyrovnat na shodu. Jak se vám to podařilo?
Řekl jsme si, že chybu neudělám ani přes mou mrtvolu. Šel jsem vždy přes výměnu a dokonce jsem pár balonů v rozhodující chvíli i zabil. Cítil jsem, že můžu zápas otočit.
Po brejku jste šel za stavu 4:5 podávat, za stavu 0:40 jste ale čelil dalším třem mečbolům…
Dal jsem v gemu dvě dvojchyby a pak vyrobil jednoduchou chybu. Poté jsem začal hrát druhý servis a dostával se do výměny. On byl nervózní a zkazil asi tři jednoduché balony. To mi pomohlo.
Za stavu 5:5 šel soupeř servírovat. Manko 0:40 stáhl na 30:40, poté ale zkazil smeč. Tam jste asi věřil, že už máte navrch…
Popravdě ne, protože jsem šel na můj servis, na kterém jsem před tím vyrobil dvě dvojchyby. Jediné, na co jsem se soustředil, bylo zahrát ho do kurtu a jít do výměny.
Soupeř ztrácel nervy. Po zápase zahodil raketu mimo areál a druhou rozbil. Cítil jste, že není psychicky úplně silný?
Myslím, že psychicky silní nejsme já ani on. Popravdě nevím, co bych dělal já, kdybych zápas nevyhrál.
Celý rozhovor:
