Fanoušci asi emoce vypouštějí za mě, smál se hrdina Forejtek. Tvrdý povrch se mu začíná líbit

Nevyužitý mečbol v tiebreaku druhého setu a pak ten neuvěřitelný gem. Jonáš Forejtek a Tomislav Brkič se prali přes čtrnáct shod, než český mladík po přibližně dvaceti minutách konečně využil brejkbol a odskočil do vedení 3:1 v rozhodujícím setu.

Odpor nejen statečného, ale i unaveného a čím dál frustrovanějšího Brkiče poté viditelně polevil a osmnáctiletý Forejtek bez větších problémů dokráčel k vítězství 6:1, 6:7(7) a 6:1. Především jeho zásluhou si český daviscupový tým i příští rok zahraje kvalifikaci o finálový turnaj v Madridu.

Jonáši, máte za sebou skutečně perný den. Jaký byl?
Všechno to bylo hodně dlouhé. Byl jsem stále připraven na to, že pořád můžu jít hrát. Před zápasem jsem se cítil dobře a tušil jsem, že by to mohlo vyjít. Po prvním setu mi bylo jasné, že to nebude dvakrát 6:1. Ve druhé sadě jsem měl brejk, ale kvůli nervozitě jsem udělal nějaké chyby a on začal hrát mnohem líp. V tiebreaku jsem na mečbol zbytečně zkazil bekhend. Potom byl velmi důležitý čtvrtý gem ve třetím setu.

Ten měl čtrnáct shod a trval přibližně dvacet minut.
Byl to patrně nejdelší gem, co jsem kdy hrál. Dokonce se mluvilo o osmadvaceti minutách. Oba jsme v něm chybovali, on nezvládl nějaké voleje a forhendy, já zase bekhendy. Bylo klíčové, že jsem ten gem vyhrál. Pak už mu docházely síly a mě opustila nervozita.

Vy jste si v utkání mnohokrát pomohl i jestřábím okem.
Kromě jednoho mi vyšly snad všechny.

Čím to?
Míček trochu nechává stopu. Když se člověk soustředí, nemůže podle mě „challenge“ zkazit.

Kapitán Jaroslav Navrátil po vašem sobotním vítězství zmínil, že jste cítil břišní svaly. Stačil jste je vyléčit?
Trošku mě bolely i dnes ráno. Při hře už jsem je ale cítil minimálně. Máme tady výborné fyzioterapeuty, pomohli mi. Mít za sebou takový tým je dobré pro sebevědomí i motivaci.

Na kurtu vypadáte za všech okolností velmi klidně. Jak se vám daří držet emoce pod takovou kontrolou?
Fanoušci je asi vypouštějí za mě. (smích)

Po proměněném mečbolu to jistě byly mimořádně příjemné chvíle.
Já i všichni ostatní si to užíváme. Takhle s týmem je to fakt dobré.

Vítězství nad Bašičem a Brkičem znamenají po titulu z juniorského US Open další úspěchy z tvrdého povrchu. Vypadá to, že mu konečně přicházíte na chuť.
Přitom si pamatuju tréninky před US Open. Tehdy jsem říkal, že nevím, jak na tom mám hrát. Chtěl jsem zpátky na antuku. Hraje se mi na ní sice líp, ale teď jsem vyhrál US Open a dva zápasy v Davis Cupu, takže se mi začíná líbit i tvrdý povrch. (úsměv)