Jonáš je na svůj věk nesmírně psychicky silný, chválí Mertl. V New Yorku zažil malou klinickou smrt

Právě jste se vrátil z New Yorku, kde jste dovedl svého svěřence Jonáše Forejtka k zisku juniorského grandslamového titulu. Jak se nyní cítíte?
No, dovedl. Já vždy tvrdím, že tomu hráči na kurtu nikdo nepomůže. Tenista je na to sám, trenér ho může pouze nasměrovat. Je to především zásluha Jonáše.

Byl to váš třetí společný juniorský grandslam. Jak byste zhodnotil posun, který Jonáš za tu dobu udělal?
Jonáš získal po dvou deblových grandslamových titulech konečně i singlový. Je to taková třešnička na dortu, když si vezmeme, že Jonáš odehrál poslední juniorský grandslam v kariéře a navíc se dostal na pozici světové jedničky mezi juniory. Tento úspěch bezesporu řadíme na nejvyšší místo mezi těmi grandslamovými úspěchy.

Před odjezdem na US Open jste spolu s Jonášem vyhráli na pětadvacítce v rakouském Vogau čtyřhru, váš svěřenec navíc opanoval i singlovou část turnaje. V Rakousku se ale hrálo na antuce. Cítil jste, že by Jonáš mohl uspět i na tvrdém povrchu?
Jonáš má v hlavě zafixováno, že je antukář, ale říkal jsem mu, že jeho hra na beton pasuje. Navíc tvrdý povrch není tak rychlý oproti antuce. Jonáš se začal cítit na newyorskému betonu zápas od zápasu lépe a viděl, že tam je šance na větší úspěch.

Český mužský tenis zažívá krizi, ale našemu mládežnickému tenisu se daří. Češi patří k nejlepším na světě. Čemu to přičítáte?
Byla tam menší mezera, ale nyní se hlásí o slovo právě nastupující generace – Jonáš Forejtek, Jiří Lehečka, Dalibor Svrčina nebo i Andrew Paulson, který si zahrál na US Open mezi juniory deblové finále. Cesta z juniorů mezi dospělé je sice dlouhá, ale myslím si, že by mohl český mužský tenis znovu zažít vzestup.

Mladým tenistům výrazně pomáhá i Český tenisový svaz, který vám hradil pobyt v New Yorku na US Open. Jak je pro vás tato spolupráce důležitá?
Pro Jonáše je tato spolupráce velmi důležitá. Je to svazová akce, vše má placené. Jonáš dostává i mimo juniorské grandslamové turnaje podporu od ČTS, konkrétně pana Kaderky. Za to jsme rádi a Jonášovi to určitě pomáhá.

Vy osobně pomalu končíte svou aktivní tenisovou kariéru. Říkal jste, že už vás to cestování příliš nebaví, přesto jste se dal na trenérskou kariéru a Jonáše často na turnajích doprovázíte. Proč jste takto změnil názor?
Nebylo to úplně o cestování. Kdybych byl stoprocentně fit zdravotně, tak bych s největší pravděpodobností ještě hrál. Měl jsem skoro rok a půl zdravotní problémy – ruka, loket, rameno. Nebylo to ideální a neustále se to zhoršovalo. Poté přišla nabídka spolupráce s Jonášem, ve kterém jsem viděl velký potenciál a neváhal jsem nabídku přijmout.

Jaký je Jonáš člověk? Vycházíte spolu i po té lidské stránce?
Vycházíme, to by ani jinak nešlo. Když spolu trenér s hráčem tráví tolik času, tak spolu musí vycházet i mimo kurt. Myslím si, že Jonáš je jeden z mála tenistů, který to má v hlavě srovnané a ví, co chce. To je na osmnáctiletého kluka docela rarita. Za vytyčenými cíli si tvrdě jde, což vidím jako jeho velkou přednost.

Přesuňme se zpět do New Yorku. Jonáš hrál v prvním kole s domácím Zachary Svajdou, který dostal divokou kartu do hlavní soutěže mužů. V prvním kole tam vedl na Italem Lorenzim již 2:0 na sety, ale nakonec padl. Co jste říkal na los a jak zápas Jonáše s tímto americkým tenistou vypadal?
Na zápas Lorenziho se Svajdou jsme se dívali a dělali jsme si srandu, že bylo dobré na něj narazit, neboť byl totiž pro juniorskou dvouhru nenasazený. Svajda byl podle mého jeden z favoritů na celkové vítězství, takže pro první kolo to nebyl vůbec snadný los. Podle mého názoru předvedl Jonáš v tomto zápase jeden z nejlepších výkonů na turnaji. Svajda je solidní hráč, zejména od základní čáry, ale Jonáš ho dokázal svou rychlostí přehrát.

Zachary Svajda je vítěz amerického mistrovství do osmnácti let. Měl v New Yorku velkou podporu fanoušků?
Zápas se hrál až večer kvůli dešti, takže podporu měl, ale nebylo tam tolik lidí. Kdyby se hrálo až druhý den, možná by pořadatelé tento duel zařadili na větší kurt.

Jonáš porazil ve druhém kole Itala Nardiho (6:3, 6:2, pozn. red.). V dalším zápase svedl těžkou třísetovou bitvu s Maďarem Makkem (6:1, 3:6, 6:2, pozn. red.). Jak jste vy viděl tyto zápasy?
Makk byl velmi nepříjemný hráč. Jonáš skvěle začal a v prvním setu dominoval. Druhou sadu prohrál poměrem 3:6 a na začátku třetího setu odvracel hned v prvním gemu tři brejkboly. Poté dokázal sebrat soupeři podání v gamu, kde prohrál první dva míčky, a zápas dovedl do vítězného konce. Nebyl to na třetí kolo znovu ideální los. Nejdřív Svajda, poté Makk. Pro tenistu je to v některých případech lepší, když si projde těžšími zkouškami a rozehraje se.

Jak jste vnímal výkony Jonáše v těchto prvních třech zápasech? Byl jste spokojený?
Určitě. V prvním zápase se nedalo Jonášovi nic vytknout, hrál výborně. Zvládl to skvěle i v hlavě, neboť věděl, že proti Svajdovi musí hrát solidně. Druhé kolo proti mladému Italovi Nardimu vypadá podle výsledku snadně, ale lehké to nebylo a musel odvracet brejkboly. Jonáš si výborně poradil i s Makkem, což byl těžký protivník.

Jonáš si poté musel projít těžkou zkouškou, když absolvoval čtvrtfinále i semifinále během jediného dne, navíc v rychlém sledu po sobě. Ve čtvrtfinále vedl na německým kvalifikantem Weltem již 5:0 v rozhodující sadě, ale rázem to bylo 5:5 a Jonáš musel dokonce odvracet brejkbol. Jak jste tyto těžké chvíle na tribuně prožíval?
Welte byl pro nás neznámý hráč, jelikož neodehrál příliš turnajů. Jonáš se navíc nedostával příliš do hry, neboť Welte hrál prakticky na tři údery a chtěl výměnu brzy ukončit. Jonáš je radši, když má zápas tempo, ale tento duel byl úplně jiný. Po zvládnutém druhém setu, kde za stavu 6:5 proměnil hned svůj první brejkbol v utkání v zisk setu, měl skvěle rozehraný i rozhodující sadu. Za stavu 5:1 nezvládl jeden gem na podání a poté to již bylo pouze o jediném brejku. Jonáš mírně znervózněl, ale naštěstí odvrátil kritický brejkbol za stavu 5:6 a poté si pomohl servisem. Já jsem na tribuně prožíval menší klinickou smrt. Jonášovi tato výhra možná pomohla i do semifinálového souboje, trochu se uvolnil po psychické stránce.

V semifinálovém souboji s Američanem Nakashimou se zdálo, že měl Jonáš více fyzických sil. Vnímal jste to podobně a cítíte, že je Jonáš kvalitně fyzicky připravený?
Určitě. Jonáš hraje tenis pravidelně čtyři až pět hodin denně, takže fyzický fond má velmi slušný. V semifinálovém souboji to vůbec nevypadalo, že by měl v nohách dlouhý čtvrtfinálový zápas.

Jonáš narazil ve finálovém souboji na dalšího domácího tenistu – Emilia Navu, který vyhrál první set v tiebreaku. Mnozí si mysleli, že by tento moment mohl Jonáše zlomit, ale stal se pravý opak.
Nava je výborný hráč především na betonu, není to úplně antukář. Pro Jonáše to byl teprve první zápas na velkém kurtu Louise Armstronga, kdežto Nava na něm hrál již potřetí, což mohla být malá výhoda pro soupeře. Jonáš byl v prvním setu možná trochu nervózní a nedokázal se dostat ke své hře. Poté dokázal soupeře v prvním gemu druhého setu brejknout, rázem se to vše otočilo a v utkání dominoval.

První polovina rozhodujícího setu byla ještě poměrně vyrovnaná...
Oba tenisté byli možná na začátku třetího setu nervózní, šlo o hodně. Jonáš to ale dokázal ustát v hlavě. V tom je již v osmnácti letech nesmírně silný.

Domácí fanoušci Navu bouřlivě podporovali. Jak Jonáš tuto situaci ustál?
On tyto okolní vlivy úplně nevnímá. Dalo se s tím počítat, že Američané budou domácím tenistům fandit. Jonáš to ale zvládl velmi dobře.

Vy jste hrál na US Open hned sedmkrát v kvalifikaci. V roce 2014 jste tam porazil Taylora Fritze (1:6, 6:3, 6:3, pozn. red.), dnes 30. hráče světa. Vyprávěl jste Jonášovi vaše zážitky z Flushing Meadows?
Občas mu řeknu, na kterých kurtech jsem hrál a na jaké soupeře jsem v New Yorku narazil. Na nějaké dlouhé vyprávění to není. Fritzovi bylo tehdy asi sedmnáct let, dostal divokou kartu a začínal mezi dospělými. Tehdy bylo velké dusno, prohrál jsem první set, ale poté jsem utkání otočil zejména díky lepší fyzické kondici. Už tehdy ale bylo vidět, že z Fritze bude dobrý tenista. 

Říkal jste, že Jonáš hodně trénuje. Je prý schopný být na kurtu za den až pět hodin. Nesnažíte se ho v tomto směru trochu brzdit?
Musím se přiznat, že jsem byl podobný. Já měl pocit, že když trénuji třeba jen dvě hodiny denně, tak nemůžu mít na turnaj ideální formu. Jonáš je podobný tip. Některé dny hrajeme tři a půl hodiny, někdy zase čtyři a půl hodiny. Většinou spolu trénujeme dopoledne dvě hodiny a odpoledne má sparing partnera. Někdy ale spolu trénujeme klidně i odpoledne.

Jak Jonáše připravujete na zápasy? Na juniorské úrovni je to určitě těžší oproti turnajům na okruhu ATP či challengerech.
U některých hráčů lze dohledat na internetu nějaké videa, například Emilio Nava měl na YouTube nějaké záznamy jeho zápasů. V první řadě se snažíme osobně podívat na zápas z předchozího kola, pokud to program dovolí. Poté zkoušíme získat informace od ostatních tenistů, kteří s daným hráčem v minulosti hráli. Ve většině případů se hráči v juniorské kategorii znají a přibližně víme, jak kdo hraje.

Jaký je Jonášův program do dalších týdnů?
Jonáš bude nyní týden na Davis Cupu v Bosně a Hercegovině. Poté nastoupí za družstva mezi juniory. Chtěl bych, aby odehrál pětadvacítku v Říčanech, ale bude mít tou dobou hodně povinností ve škole, takže uvidíme, jak to dopadne. Poté čeká Jonáše juniorské Masters v Číně, což bude jeho poslední akce na juniorské úrovni.

Cesta Jonáše Forejtka singlovou části juniorského US Open
Finále – Jonáš Forejtek x Emilio Nava (USA) 6:7(4), 6:0, 6:2
Semifinále – Jonáš Forejtek x Brandon Nakashima (USA) 7:6(4), 6:3
Čtvrtfinále – Jonáš Forejtek x Milan Welte (GER) 3:6, 7:5, 7:5
Osmifinále – Jonáš Forejtek x Peter Makk (HUN) 6:1, 3:6, 6:2
2. kolo – Jonáš Forejtek x Luca Nardi (ITA) 6:3, 6:2
1. kolo – Jonáš Forejtek x Zachary Svajda (USA) 6:3, 6:3