Šéf juniorské výpravy na US Open: Může nás čekat znovu zlatá éra, kluci musí dřít
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z NEW YORKU: Má na starost českou tenisovou budoucnost. Michal Navrátil cepuje na kurtu Dalibora Svrčinu s Jiřím Lehečkou, v rámci tradiční grandslamové výpravy juniorů financované Českým tenisovým svazem pak byl s Janem Mertlem ale šéfem i Jonáši Forejtkovi. Pátému Čechovi, který dokázal na grandslamu ovládnou juniorský singl. Syn daviscupového kapitána Jaroslava Navrátila v exkluzivním rozhovoru zkusil zanalyzovat výkon osmnáctiletého mladíka, ale zároveň nastínil nástrahy, které nastupující generaci čekají. Optimismem ovšem nešetří. Forejtek a spol. jsou totiž na české poměry výjimeční.
Český chlapecký tenis prožil úspěšné US Open. Andrew Paulson byl ve finále čtyřhry, Jonáš Forejtek ovládl singla, což je v součtu s deblem třetí letošní Jonášův triumf. Není to až snový konec grandslamové sezóny?
Je to paráda! Jonášův titul byla jen třešinka na dortu. Je to pro něj nádherný výsledek, protože na betonech nikdy nebyl na turnajích dál než v semifinále. I proto mu titul zrovna z US Open neskutečně přeji. Otevírají se mu dveře k dalším zajímavým výsledkům. Zjistil totiž, že mu to nejde fantasticky pouze na antuce.
Čím si turnaj vyhrál?
Zejména díky sebevědomí, které si nabral na předchozích turnajích. Zvládl vyhrát dospělý future ve Vogau, na to navázal triumfem na Pardubické juniorce. Od začátku to na něm v New Yorku bylo vidět. Když srovnám Jonáše teď a před rokem, tak tehdy měl třeba obrovské problémy, když mu soupeř zrychlil míč pod nohy nebo do forhendu, teď už to v pohodě zvládá. Se svým trenérem Honzou Mertlem udělali za poslední dobu obrovský kus práce. Jeho pestrá agresivní hra neměla na turnaji konkurenci. A k tomu se nezalekl v klíčových situacích.
Může jeho titul pomoci v motivací i dalším jeho vrstevníkům?
Bezpochyby! Kluci spolu odmala vyrůstali, jak Jonáš, tak Jirka Lehečka i Dalibor Svrčina se vždy spolu přetahovali. Takže Jonášův úspěch může být v tomto ohledu jedině pozitivní. Jsem i moc rád, že byl na finále i Jirka. Samozřejmě na něm bylo vidět, jak by byl na kurtu nejradši také. Ale s Navou to bohužel ve čtvrtfinále nezvládl.
Jirku i Jonáše čeká v následující sezóně přesun mezi dospělé. Jak to bude pro ně náročné?
Když budou tvrdě pracovat a nebudou z toho dělat strašáka, tak se to může povést. Bude to obtížné, ale to je život také. Když budou makat, tak mají šanci. Jonáš vyhrál už dospělý turnaj, Jirka byl ve dvou finále.
Co Jonášova křehkost? On to není typický agilní tenista s masivní muskulaturou...
Musí ještě trochu zesílit. Jeho tatínek i brácha jsou přitom urostlí. Možná potřebuje ještě jeden nebo dva roky, aby mu začala růst svalová hmota. Třeba by mohl pomoci nějaký fitness kouč nebo výživový poradce, ale obecně to nepovažuji za velkou překážku. Dokáže se s tím výborně poprat, má výborný fyzický fond. Odmalička hodně trénuje, má velké dávky, tráví s Honzou na kurtu i klidně pět hodin denně.
Jak je na tom s mentální odolností? Ve čtvrtfinále málem nedopodával zápas za stavu 3:6, 7:5 a 5:0.
Míval v mladším věku problém, že měl výkyvy a byl nerozvážný. Podobně na tom byl i Jirka Lehečka. Někdy to i dnes oba přepálí. Kluci potřebují získat nadhled, pořádně dospět a nabrat zápasové zkušenosti. Co se týče čtvrtfinále, to byl prapodivný zápas s prapodivným soupeřem, který všechno uhrával na dva údery. Jonáš takové protivníky moc nemusí. Ale zvládl kritické momenty, to je nejdůležitější. S tím se popral fantasticky.
Generace Jonáše čítá další tři extrémně kvalitní talenty. Kromě Lehečky se Svrčinou i Andrewa Paulsona. Nakolik pozitivní zpráva je to pro tuzemský tenis?
Tomáš Berdych, Radek Štěpánek, Lukáš Rosol a pak je obrovská mezera. Věřím, že se snad vrátí Jirka Veselý. Na Wimbledonu dokázal, že na to pořád má, jen ho bohužel trápí zdravotní problémy. Teď snad nastal čas pro mladé kluky. K tomu ještě připočtěme Michaela Vrbenského a Tomáše Macháče a jsme na počtu šesti kluků, kteří mají obrovský potenciál dojít na žebříčku hodně vysoko. Zase může klidně nastat zlatá éra v Davis Cupu.
Jonáš i Jirka Lehečka se během následujícího víkendu objeví právě v daviscupovém týmu. Co jim může tato zkušenost v tak brzkém věku dát?
Zažijí unikátní atmosféru, osahají si daviscupové prostředí, mediálně se zviditelní. Musí si na navyknout. Spoustu českých hráčů neustojí výsledky, vleze jim sláva do hlavy a přestanou pracovat.
Jak jim může pomoct Jiří Veselý, který je z nominace nejzkušenější?
Chvíli jsem ho i trénoval. Takže můžu potvrdit, že je strašně fajn člověk. Sám se i nabídl, že klukům pomůže. To už se dnes moc nevidí. Jsem moc rád, že tam s nimi bude. Víte, mě hrozně mrzí, jak se o Jirkovi v Česku mluví a jak ho lidé kritizují. Vždyť měl velké výsledky, byl 35. hráčem světa, vyhrál turnaje ATP. Možná na kurtu někdy působí, že se mu nechce, že ho to nebaví, ale já dobře vím, že on někdy chce paradoxně až příliš. To mu trošku škodí.
Český tenisový svaz u juniorů zavedl koncepci, která viditelně funguje. Kluci spolu jezdí pohromadě na grandslamy i s trenéry, je vytvářená přirozená konkurence, tvoří se tvrdé jádro. Jak vás to jako jednoho z garantů českého juniorského výběru potěšilo?
Svaz klukům velmi pomáhá. Za našich dob se podporovali tak první dva kluci, ostatní už si cesty na grandslamy museli platit sami. V tomto je to neporovnatelné. Patří tedy díky panu Kaderkovi, že dokáže zařídit financování celé výpravy včetně cesty i potřebného servisu hráčům.
Když byste měl poradit otci Jaroslavovi, jestli má jít Jonáš v Bosně na kurt, co mu řeknete?
Kapitán si to musí rozhodnout sám. Ale určitě si sedneme a rád mu celé US Open zhodnotím. A poradím, kdo má nejlepší formu. Ale je to ještě daleko, kluky čeká přesun a aklimatizace. Nominaci si řekneme až po trénincích na místě.
