Strýcová: Po Wimbledonu jsem cítila prázdno a chtěla konec sezóny. Na US Open se upne k deblu
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z NEW YORKU: Počet českých tenistek postupujících do druhého kola US Open se v úterý zastavil na počtu čtyři. A relativně překvapivě mezi nimi není Barbora Strýcová. Hrdinka Wimbledonu, na němž slavila titul v deblu a podstoupila šokující cestu do singlového semifinále, se rozloučila po prohře s nevyzpytatelnou Španělkou Bolsovovou. V rozhovoru po zápase mluvila o náročném období po svém kariérním úspěchu a přetěžkém návratu na betony.
Báro, nakonec končíte na US Open v singlu hned po prvním kole. Jaký to byl zápas z vašeho pohledu?
Nesmírně zvláštní. Ze začátku jsem hrála hrozně. Soupeřka diktovala tempo a já byla pořád ta druhá. Ve druhém setu jsem si stoupla více do kurtu a hrála míče dříve po odskoku, abych se nenechávala zatlačit. Ale ve třetím setu hrozně zapracovaly nervy, rychle jsem si ji nechala utéct na 0:3 a pak už je těžké s tím něco dělat. Ona chodila do míčů a všechno jí padalo do kurtu.
Na Wimbledonu jste byla na kurtu vždy pořádně soustředěná, až uzavřená do vlastního světa. V New Yorku to spíše vypadalo, že jste se nechala ovlivnit emocemi...
Nevím, jestli jsem se nechala vytáčet. Když to na kurtu nefungovalo, štvalo mě to. Snažila jsem se, ale úplně mi to nešlo. Takové zápasy se někdy stanou.
Soupeřka se v polovině druhého setu nechala ošetřovat. S jejím kotníkem to vypadalo hodně špatně. Nerozhodilo vás to? Ona nakonec hrála prakticky bez omezení.
Přišlo mi zvláštní, když dělá, že nemůže chodit. A pak třetí set hraje úplně normálně. Ale podle pravidel se to smí a ona toho využila maximálně.
Na Wimbledonu jste zvítězila ve čtyřhře, v singlu došla do semifinále. Nakolik na vás padla únava po takovém úspěchu a náročném turnaji?
Hrozně moc. V Londýně jsem ze sebe vydala absolutní maximum. Přiletěla jsem domů úplně prázdná. Neměla jsem ani moc odpočinku sama pro sebe. Nastartovat se po takových emocích není lehké. Hrozně mě mrzí, že se mi tady nepovedlo vyhrát.
Jak vám sedí historicky US Open?
Je to můj nejneoblíbenější turnaj. Nejenco se týče grandslamů, ale obecně ze všech turnajů roku. Nikdy jsem tu nehrála úplně skvěle, necítím se tu dobře.
Proč?
Není tu klid... Je tu hluk, je těžké se zde soustředit. Pokud bych se někdy měla loučit s tenisem, tak určitě ne tady
Často se už u vaší osoby přetřásalo téma konce kariéry, máte už o budoucnosti jasněji?
Zbývají dva měsíce do konce sezony. Máme velkou šanci se v deblu kvalifikovat na Masters, kde bych chtěla odehrát úplně nejlepší turnaj. A potom se rozhodnu. Hlavou mi běží spousta myšlenek, není jednoduché si je po Wimbledonu porovnat. Opravdu nevím. Spousta lidí se mě ptá, kdy už budu mít děti. A říkají, že už mám svůj věk. Na druhou stranu jsem první na světě v deblu a 32. hráčka na singlovém žebříčku. Za takové situace se končí hrozně těžce. A já necítím, že bych měla skončit. Cítím se fyzicky dobře, pořád na to mám. Uvidím, dva měsíce jsou dlouhá doba. Mám před sebou celé asijské turné.
Dodal vám Wimbledon novou energii? Novou vzpruhu do tenisu?
Nechci dělat unáhlené rozhodnutí. Tenis hraji celý život, je mou součástí. Není jednoduché se loučit. Myslím si, že vycítím správnou chvíli. Pak vám to řeknu. Třeba si na konci roku řeknu, že už nemám chuť vrhnout se do přípravy na novou sezonu. Anebo právě naopak budu mít chuť, protože miluji Austrálii a grandslam v Melbourne. Fakt nevím. Ještě je to daleko.
Co vám na vaše rozhodnutí říká okolí a nejbližší?
To rozhodnutí je moje. Okolí mi může říkat cokoliv, ale jde o moji práci a můj život. Máma už by chtěla vnoučata. Ale nejsem pod tlakem, nechávají mě v klidu. Fandí mi. Jsou rádi, když jsem na kurtu šťastná. Zápasy, jako ten dnešní, mi radost nedělají, ale tak to chodí.
Vrací se vám zpětně někdy vzpomínky na letošní Wimbledon?
Myslím na něj dost často. Událo se tolik věcí. Semifinále singlu, vítězství v deblu, poskok na první místo v žebříčku v čtyřhře. Tolik emocí a událostí. Někdy mám pocit, že o tom všem nechci mluvit, protože je to pro mě vzácné a křehké. Ten pocit někdy nechci vysvětlovat.
Přivítala byste třeba i víc času po triumfu na reflexi a užívání si toho opojného pocitu po vítězství?
Nejradši bych byla, kdyby sezona po Wimbledonu skončila. Cítila jsem prázdnotu, ale brzo jsem musela naskočit do tréninku. Betonová šňůra víc bolí. Navíc se mi podobný úspěch povedl poprvé, nevěděla jsem, jak se s ním srovnat, jak ho uchopit.
Čeká vás ještě debl s vaší parťačkou Sie Su-wej. Budete to brát podobně jako Kateřina Siniaková coby druhou šanci ve Flushing Meadows?
Do večera budu špatná, zítra si dám menší trénink... Nezdálo se mi, že hraji vyloženě špatně, spíš se mi nedařilo poskládat balony, úplně jsem si nevěřila chodit víc do kurtu. Necítím se vůbec špatně. V deblu mám navíc parťačku, která mě podrží.
US Open, New York (USA, 57 238 700 USD, tvrdý povrch)
1. kolo dvouhry žen
Aliona Bolsovová Zadoinovová (ESP, 100.) – BARBORA STRÝCOVÁ (31.) 6:3, 0:6, 6:1
