Zápas blbec, byla jsem mimo. Martincová přesto v New Yorku postoupila do hlavní soutěže

Čtyřiadvacetiletá Češka předváděla po celý týden zajímavý, pestrý tenis. Dlouhou dobu ji zdobila i psychická odolnost, kterou prokázala i v závěrečném střetnutí o postup do hlavní soutěže, kde může v případě velmi dobrého výsledku zabojovat i posun do elitní stovky žebříčku. Pro Martincovou půjde o druhou účast v hlavní soutěži v řadě, na Wimbledonu letos vypadla v prvním kole

Vaše kvalifikační finále byl zápas jako na houpačce s velmi divokým průběhem, s několika přerušeními. Jak se vám hodnotí zpětně?
Celkově jsem se necítila tentokrát vůbec dobře. Bylo to velmi náročné, přesné ten typ utkání, kdy vám to vůbec nejde a vy to musíte vzít jako fakt. Nejde proti tomu nic dělat. Příkladem byl třeba můj forhand. Normálně je to moje největší zbraň a tentokrát to bylo hrozné. Už dlouho jsem se s ním tak netrápila. Nějak jsem s tím ale bojovala. Kika hrála na začátku velmi dobře, pak jsem se ale přeci jen zvedla. 

Byla jsem úplně mimo. Přišlo mi, že jsem se vůbec nechtěla povzbuzovat. Sama jsem se nepoznávala, zkoušela jsem se nějak probrat. Měnila jsem i raketu. Když se podívám zpětně na výsledek, tak pořád nechápu, že jsem to tak zahrála za takového stavu. Velmi zvláštní utkání.

V prvním setu jste prohrávala i 1:5. Co se pak změnilo? Nakonec jste ještě uhrála tři gemy v řadě a od druhé sady už jste byla v zápase lepší...
Zvedla jsem se. Předtím jsem dělala na mé poměry obrovské množství chyb. Trenér mi říkal, že mu to osobně až tak špatné nepřišlo, ale já jsem se necítila ve své kůži. I na tribuně mi říkali, že to nevypadá nějak šíleně. Nicméně když to vezmu pocitově, tak jsem byla úplně bez emocí. Ne že bych nechtěla vyhrát, to chtěla. Vůbec jsem ale v sobě nechtěla ten emoční rozměr, co mě donutí se povzbudit. S tím jsem hodně bojovala. 

Utkání se přerušovalo pro déšť, soupeřka si navíc v průběhu druhého setu vyžádala odejít do šatny. Nerozhodilo vás to trošku?
No, já jsem celkem koukala. Za stavu 4:1 ve druhé sadě najednou odešla. Já jsem myslela, že se jí něco stalo, ale ona se šla jen převléct. Dle pravidel WTA to nejde, ale podle ITF asi ano. Bylo to velmi zvláštní. Po dvou gemech jsme pak čekaly deset minut, tentokrát byl zase mokrý kurt. Pak zase začalo poprchávat. Patří to asi k tenisu. Silnější a odolnější prostě vyhraje. 

Po dvou letech postupujete znovu do hlavní soutěže US Open. Jaká je to satisfakce za tak náročný zápas?
Mám obrovskou radost. Kdyby mi to někdo řekl před kvalifikací, že se dostanu do hlavní soutěže.... Je to opravdu neskutečné. Ještě mi to moc nedochází. Pořád si říkám, že se snad přede mnou musí být ještě nějaký zápas. Jsem nadšená, ale zase nechci úplně létat v oblacích, protože to není tak, že bych postupem do hlavního pavouka měla splněno. Chci v něm něco uhrát. Teď všechno teprve začíná. 

Na instagramu jste dávala stories z utkání baseballové ligy MLB z místního stadionu New York Mets. Nakolik si zatím užíváte pobyt v New Yorku?
Nemůžu zase úplně v průběhu turnaje chodit po městě. Ale bydlím kousek od Central Parku, tam jsme se šli v týdnu na chvilku projít. Když jsem měla den volna, tak jsem zase vymyslela baseball, protože to je hned u kurtů. Jinak na poznávání New Yorku moc času není, ani na to nemáte příliš náladu. Snažím se volném dnu hlavně odpočívat, ale jen ležet také není úplně nejlepší.

Postoupit do hlavní soutěže grandslamu je pro mnoho tenistů velká věc. Přijede se na vás podívat z Evropy někdo z blízkých?
Letos tady mám na mé poměry velký tým. Vzala jsem na kvalifikaci mladší sestru, přiletěl mi přítel, mám tu i trenéra. Mít tři lidi okolo je na mě i moc, takže zatím nikdo další nepřijede. (smích)

US Open, New York (USA, 57 238 700 USD, tvrdý povrch)
Finále kvalifikace ženské dvouhry
KRISTÍNA KUČOVÁ (SVK, 153.) – TEREZA MARTINCOVÁ (139.) 6:4, 2:6, 2:6