Mertlova sladká třešnička na dortu
Je to skoro jako pohádka s typickým happy-endem. Po dlouhých letech strávených na tenisových kurtech se Jan Mertl konečně dočkal zasloužené odměny. Ve vysokohorském švýcarském Gstaadu se totiž ve svých čtyřiatřiceti letech poprvé probil do hlavní soutěže turnaje okruhu ATP Tour. A nejen to. Dokázal si také v hlavní soutěži připsat vůbec svůj první skalp v životě. Shodou okolností proti svému jmenovci, domácímu Yannu Martimu, kterého udolal ve třech setech.
Sympatický rodák z Ústí nad Labem se přitom za celou svou dlouhou kariéru ani nepřibliížil světové stovce. Zpočátku se snažil budovat svou kariéru na turnajích série futures, případně na challengerech. Na nich se pak hned třikrát dokázal mimo několik semifinálových účastí až do bitvy titul, jenže ani v jednom případě nebyl úspěšný. V Sarajevu mu nedovolili zvítězit Ernests Gulbis (2007), ani Jan Hernych (2012). S oběma přitom prohrál až v tiebreaku posledního setu. V roce 2012 se Mertl ještě představil v Bathu, kde prohrál finále s Dustinem Brownem.
Do té doby se na okruhu ATP Tour objevoval spíše sporadicky, povětšinou pouze v grandslamových kvalifikacích. Nejblíže vytoužené účasti na turnaji Velké čtyřky se ocitl v roce 2008. Tehdy byl ve třetím kvalifikačním kole jeho soupeřem Kevin Anderson. Dnes známý Jihoafričan byl tehdy spíše na začátku své pozoruhodné kariéry a Mertl proti němu za stavu 1:0 na sety dokonce podával do zápasu. Jenže kritický okamžik nezvládl a žádná podobná šance již nepřišla. Několikrát sice byl v závěrečném kole kvalifikace i na jiných grandslamech, ale tak výhodnou pozici už neměl nikdy.
Jak však postupoval věk, Mertlovy výsledky začaly i na challenerech nabírat spíše sestupnou tendenci. Žebříčkovému maximu z roku 2007, kdy mu patřila 163. příčka, byl docela daleko. Ovšem poslední dva roky přinesly pro zkušeného tenistu vítanou změnu. Nezdolný bojovník se i díky absenci několika opor probojoval až do daviscupové nominace, kde kryl záda Jiřímu Veselému, Lukáši Rosolovi nebo Adamu Pavláskovi. A za rozhodnutého stavu se dostal i na kurt, kde sehrál vítězný duel se Samem Grothem.
A vzhledem k tomu, že mírně přehodnotil svůj postoj k tenisu, si toužil také splnit svůj velký sen. Zahrát si v hlavní soutěži na okruhu ATP Tour. Týden po Davis cupu a velké množství turnajů všude možně po světě otevřelo Mertlovi příležitost bojovat ve švýcarském Gstaadu. Zdejší specifické podmínky v minulosti perfektně seděly třeba Jiřímu Novákovi, který zde dokázal triumfovat hned dvakrát. Milosrdný byl i kvalifikační los. Přes Švýcary Luku Margaroliho a Adriena Bossela se otevřela skvělá šance, kterou Mertl využil.
Zabil však dvě mouchy jednou ranou. V souboji dvou kvalifikantů totiž v prvním kole narazil na domácího hráče Yanna Martiho, který se také na okruhu ATP Tour pohybuje spíše sporadicky a své poslední vítězství na něm vybojoval právě tady před dvěma lety. Na českého hráče po dobrém úvodu ale zase doléhala tíha okamžiku. Ve druhé sadě dvakrát nedopodával utkání do vítězného konce a následný tiebreak prohrál. Jenže na třetí set se opět dokázal zkoncentrovat a po zkažené smečí Martiho při mečbolu se mu splnil i druhý sen, tedy premiérové vítězství na okruhu. Je třešničkou na dortu ne vždy lehké tenisové kariéry plné úmorné dřiny, zklamání z porážek a neustálého cestování.
Trochu se zároveň nabízí přirovnání s Jaroslavem Pospíšilem. Také tento český tenista si první výhru na okruhu ATP vybojoval až ve svých 32 letech. Na turnaji ve Vídni 2013 po perfektním výkonu senzačně odstavil z cesty Gaela Monfilse a posléze vypadl se současnou tenisovou kometou, Rakušanem Dominikem Thiemem. Pospíšil si však díky úspěchům na challengerech proklestil cestu až na 103. místo žebříčku a dokonce si i zahrál v 1. kole Wimbledonu 2011, kde prohrál s Viktorem Hanescem 0:3 na sety. Zda-li se někdy do hlavní soutěže grandslamu podívá i Mertl, je ve hvězdách. Za svou píli a oddanost by si to však zcela jistě zasloužil.
