Málem zvracela, sotva viděla a prohrávala 0:5. Martincová vypraví, jak vstala z mrtvých

Třicetiletá bývalá deblistka číslo jedna, která si zahrála ve dvouhře finále French Open a na US Open byla v semifinále, najednou nevěděla, kam dřív skočit, a zápas ztratila. Vypadalo to téměř jako zázrak.

Pro Erraniovou bude zápas s Martincovou noční můrou podobně jako zápas 3. kola Wimbledonu v roce 2012, kdy Italka jako jediná hráčka první světové desítky v historii inkasovala tzv. zlatý set. Kazašská tenistka Jaroslava Švedovová jí tehdy v první sadě nepovolila získat ani jediný míček a nakonec vyhrála 6:0, 6:4.

Po zápase s Erraniovou, který trval 2 hodiny a 39 minut, poskytla vyčerpaná Tereza Martincová Tenisovému světu přímo z Miami exkluzivní rozhovor.

Terezo, máte za sebou neuvěřitelný zápas proti bývalé světové pětce Saře Erraniové. Zažila jste někdy něco podobného?
Nikdy jsem nic takového nezažila. Nic se tomu ani nepřiblížilo. Ani nevím, jak to popsat, protože jsem na konci zápasu vůbec nemohla uvěřit, že jsem vyhrála. V závěru druhého a pak ve třetím setu mi nebylo vůbec dobře. Bylo strašné horko a neměla jsem vůbec sílu přeběhnout kurt. Jsem úplně schvácená. Dostala jsem se do kvalifikace až na poslední chvíli a přiletěla jsem sem do Miami až včera. Navíc jsem skoro netrénovala, protože od turnaje v Dauhá jsem se trápila se zraněnou nohou.

Zápas se dá rozdělit na tři třetiny. První třetinu jste vyhrála 6:4, 5:3...
Hrála jsem od začátku dost slušně. Věděla jsem, že s ní nemůžu moc chodit do výměn a že si musím vytvářet tlak. Proti ní je to ale strašně namáhavé, protože ona běhá a všechno vrací. Přeci jenom jsem doteď byla v Česku v zimě a najednou jsem přiletěla sem do strašného horka. Když hrajeme na sluníčku, tak je tu fakt pětatřicet stupňů. A ten zápas mi bral strašně moc sil, protože jsem věděla, že nesmím dělat žádné chyby a musím pořád tlačit a běhat.

Za stavu 6:4 a 5:3 jste podávala na vítězství, ale zápas jste nedoservírovala. Proč?
Když jsem měla set a 5:3, ona prostě neudělala chybu. Hrály jsme neuvěřitelné výměny a strašně mě unavila. V jednu chvíli se mi udělalo opravdu zle, že se mi chtělo až zvracet a nohy mě bolely tak, že jsem nemohla udělat ani krok. A ona tu chybu prostě neudělá.

Servis jste prohrála a pak to šlo ráz na ráz. Začala jste poměrně rychle ztrácet jeden gem za druhým. Prohrála jste jich hned devět v řadě...
V jednu chvíli mi bylo na zvracení, ve výměně jsem měla úplnou mlhu před očima a prakticky jsem neviděla. Sáhla jsem si v tu chvíli opravdu na dno svých fyzických sil. Připadala jsem si v šíleném stavu. V tuhle chvíli hodně foukal vítr a nemohla jsem si pomoci servisem. Byla jsem ráda, že jsem dostala podání do kurtu a cítila jsem, že pořád víc nemůžu. Nevěděla jsem, co mám dělat. Když jsem do toho bouchla, byl to aut nebo síť a výměny se s ní hrát nedaly. Šlo to strašně rychle. Nemohla jsem vyhrát bod. Prakticky jsem nemohla hrát. Bylo mi opravdu strašně špatně.

Věřila jste, že vám může pomoci přestávka po druhém setu?
Po druhém setu jsme měly přestávku na deset minut a šly jsme do šatny. Viděla jsem, že Sara je úplně v pohodě, že jí to vedro vůbec nevadí. Bylo fakt šílený vidět soupeřku v takové pohodě a klidu v situaci, kdy vy vůbec nemůžete. To bylo hodně nepříjemné. Fyzicky jsem byla špatná, ale v hlavě jsem pořád měla, že chci hrát a že musím něco vymýšlet. Se Sarou ale hrát výměny nejde a já neměla vůbec sílu na to, abych se do toho opřela. Po druhém setu zase mimochodem foukat přestalo, ty podmínky se tu hrozně měnily a i proto tu bylo tolik ztracených servisů. Ona nemá kdovíjaký servis, ale bohužel si jím také začala v téhle fázi zápasu trochu občas pomáhat.

Za stavu 0:5 měla Erraniová výhodu a chyběl jí jediný míček k vítězství...
Při mečbolu Sary jsem zabila return. Míček byl v kurtu, ale lajnový mi zahlásil aut a sudí na umpiru ho opravil. Sara se hodně rozčilovala, ale ty stopy na kurtu zůstávají, tak bylo vidět, že míček byl v kurtu. Kdyby mě chtěl umpirový sudí zaříznout a jít už domů, klidně mohl, ale naštěstí se tak nestalo.

Snížila jste na 1:5. Kde jste pak našla síly na takový obrat?
Tělo bylo lehce šokované z té změny ze zimy do vedra a došly mi síly. Vůbec nevím, kde jsem je pak zase našla, abych zápas otočila. Když jsem urvala ten gem na 1:5, tak jsem do toho začala fakt jít na dva míče. Říkala jsem si, že už nemám co ztratit a začala jsem najednou hrát tak, že jsem jí vůbec nedala šanci. Zabíjela jsem všechno, na co jsem sáhla, hlavně z forhendu. Neskutečně mi to tam padalo a najednou to bylo 5:5. Hodně jsem jí zabíjela servis, hlavně ten druhý, který nemá tak dobrý. Byla z toho asi trochu zoufalá, protože mi pak zahrála dvakrát servis spodem. Ani jednou tu výměnu po servisu spodem nevyhrála. V tu chvíli jsem si říkala, že když proti mně takováhle hráčka servíruje spodem, tak asi musí být taky trochu v trablích.

Podávala jste ve druhém setu na vítězství a najednou to bylo 0:5 ve třetím setu. Leckdo by si řekl, že jste se zlomila. Bylo to tak?
Já se nelámu asi nikdy. Když je mi psychicky dobře, tak věřím vždycky do posledního míče. Když ale člověku není psychicky dobře, tak někdy chce být z toho kurtu už pryč, protože se trápí. V závěru zápasu platila na soupeřku agresivní hra. Snažila jsem se jí rozběhat a hrát víc do bekhendu, protože forhend má přece jen lepší. Snažila jsem se být hodně agresivní na returnu a pak jsem se snažila jí vodit doleva - doprava a občas jsem šla i na síť. Se silami jsem na tom ovšem byla o dost hůř než ona. Sara je přece jen tady v Americe delší dobu a je aklimatizovaná. Já jsem přiletěla včera, takže se není čemu divit.

Za stavu 5:5 jste vedla při svém servisu 40:0, ale gem jste ztratila. Tady se zápas mohl zlomit ve váš neprospěch. Cítila jste to také tak?
Za stavu 5:5 jsem servírovala a stala se fakt unikátní věc. Měla jsem gembol a dala jsem takové poloeso, kdy soupeřka zreturnovala můj servis bekhendem do autu, ale pískli mi chybu nohou. Cítila jsem trochu křivdu. Další výměna se pak opakovala, protože nám spadl míč do kurtu. Sara umí hodně zrychlit forhend, hraje výborně čopy a velmi dobře se hýbe. Ten gem jsem měla vyhrát, ale nakonec jsem ho ztratila a soupeřka podávala na vítězství.

Přesto jste soupeřku dokázala opět brejknout a nakonec o vítězce rozhodoval až tiebreak. Věřila jste si v něm?
Když už jsem to dotáhla do tiebreaku, fakt už jsem nechtěla prohrát. Šla jsem do něj hodně odhodlaně a věděla jsem, že si to musím uhrát já. Hrála jsem hodně buď a nebo. Věděla jsem, co na ní platí a musela jsem hrát agresivně. Byla jsem moc šťastná, že se to podařilo.

Zápas to byl určitě velmi zajímavý i pro diváky. Cítila jste jejich podporu nebo fandili soupeřce?
Podporu od diváků jsem moc neměla. Přece jen jsem hrála proti hvězdě a všichni jí tady hrozně fandili. Ke konci už to tedy bylo trochu vyrovnanější. Já jsem tady navíc sama. Je to těžké, když tu nikoho nemáte a nemůžete se podívat ani do hlediště na někoho, kdo by vás trochu podpořil.

Byli v hledišti i nějací čeští tenisoví fanoušci?
Od druhého setu jsem měla na zápase tři fanoušky. Byli to dva kluci Češi a jedna paní Češka a strašně mi fandili. Musím říct, že mi hrozně moc pomohli. Tu podporu jsem hodně cítila. Ono to bylo 0:5 a tahle parta strašně věřila i za tohoto stavu, že to ještě otočím. Bylo to hodně příjemné a člověku to moc pomáhá, když na zápas koukají lidé, kteří i za stavu 0:5 ještě věří, že to otočíte.

Poslední českou tenistkou, která zažila něco podobného na nejvyšší úrovni, byla Jana Novotná, která v roce 1995 vedla ve třetím kole French Open nad Chandou Rubinovou 5:0 a 40:0 v rozhodujícím setu a prohrála. Slyšela jste někdy o tomhle utkání?
O tomhle zápase Jany Novotné jsem slyšela. Podle mě o tom vědí snad všichni, kdo kdy hráli tenis. Takže vím, že už se něco takového stalo.

Na posledním turnaji v Acapulku jste zápas proti Francouzce Amandine Hesseové pro zranění nedohrála. Co se vám přihodilo a jste již v pořádku?
Nikdo moc nevěděl, jaký mám problém a nakonec se ukázalo, že mám v noze zánět ve šlaše. Ten problém jsem měla už v Dauhá. Vždycky to chvilku bolelo a pak chvilku zase ne. Následně jsem skrečovala zápas v Acapulku a odjela jsem do Česka. Tady mi naštěstí moc pomohli pan doktor Kebrle s panem doktorem Soukupem. Dali mi injekce a ortézu. V pondělí jsem pak začala hrát a koukala jsem, že jsem se postupně posouvala k tomu, abych se dostala v Miami do kvalifikace a hlavně byla dobrá zpráva, že mě asi po čtyřech týdnech trápení nebolela noha. I když jsem skoro vůbec netrénovala, říkala jsem si, že to pojedu zkusit.

Kolik času jste mohla v poslední době věnovat tréninku?
Od pondělí jsem hrála jen jednou denně a spíše jsem testovala, jestli mě bolí noha nebo ne. Teprve v pátek jsem hrála dvakrát. Od skreče v Acapulku jsem v podstatě nevlezla na kurt a i předtím jsem se trápila. Bylo hodně otravné, když vás něco bolí a nemůžete naplno trénovat. Dorazila jsem sem až na poslední chvíli, den před zápasem.

Ve finále kvalifikace budete hrát s osmadvacetiletou Švýcarkou Stefanií Vögeleovou. Tušíte, co vás čeká?
Občas jsem s ní trénovala. Sedí jí rychlá hra. Je to výborná hráčka, která byla v první světové padesátce. Nemám co ztratit. Dneska jsem měla hodně náročný zápas. Budu se snažit hrát svůj nejlepší tenis a budu bojovat až do posledního míče, jako jsem to udělala dneska.