Holka, co nebrečí, nemohla zastavit slzy. Královna Siniaková dorazila do Prahy

Ve Švédsku se minulý týden prala se sebevědomím – před tím vypadla na Wimbledonu hned v prvním kole. Dál ji zlobilo deštivé počasí i těžký povrch. Všechno tahle obrovská bojovnice zvládla a ve finále zakončila velkou jízdu přesvědčivým vítězstvím (6:3, 6:4) nad světovou šestkou Caroline Wozniackou.

Když pak přebírala trofej, štěstím se rozplakala. „Měla jsem takovou radost, že jsem začala brečet, to se mi stalo snad poprvé v životě,“ vyprávěla Siniaková, která zářila nejenom novým účesem s netradičně vyžehlenými vlasy. „Vůbec jsem nedokázala přestat, byla jsem tak nadšená po tom, kdy se mi nedařilo, a najednou se všechno otočilo na moji stranu.“

Titul na silně obsazeném turnaji od ní čekal málokdo, dokonce i sama Siniaková trochu pochybovala. Trápila se, v turnajích získávala maximálně dvě kola, jenže víra ji neopustila. První tři kola v Bastadu ubojovala, v semifinále si smlsla na Garciové (19. hráčka světa) a proti hvězdné Wozniacké pak už ve finále mohla na kurtu bez obav zářit.

„Nebyla jsem favoritka, a tím pádem se mi hrálo dobře. Mohla jsem předvést své maximum, protože jsem nebyla pod takovým tlakem,“ pochvalovala si.

S trochou nadsázky nejtěžším úkolem pak byl pro mladou Češku závěrečný ceremoniál, kde musela bojovat při otevírání šampaňského, které ji nakonec potřísnilo přebrané ceny. „Je vidět, že nepiju, ale to můžu ještě natrénovat,“ smála se pak v Praze při vzpomínce na humornou scénu.

Zásady jsou tím, co Siniakovu posouvají vzhůru. A alkohol je jenom jedním z příkladů. Když dorazila domů ukázat trofej, slavila s rodinou a při tom pila ledový čaj. Rusky při tom mohla rozprávět s babičkou a dědečkem, kteří se na úspěšnou vnučku dorazili z východu podívat. Jsou pyšní na to, že Siniaková svůj ruský původ často zmiňuje.

Stejně jako velkou zarputilost, kterou mu přisuzuje. Ta bude teď po druhém letošním titulu (první získala v lednu v Šen-čenu) jenom sílit. Cíl je jasný – po třech porážkách v prvním kole konečně prolomit smůlu na grandslamech a zazářit na US Open. Hned vedle je cíl, který si Češka stanovila už v lednu v Austrálii – top 20.

Tyhle dvě mety jdou do určité míry ruku v ruce. Momentálně je Siniaková 39. hráčka světa, ale vzhledem k tomu, že loni sérii amerických betonů vynechala a na US Open obhajuje „jenom“ 2. kolo, je velká pravděpodobnost, že své postavení v žebříčku ještě vylepší.  

„Na grandslamech se mi zatím moc nedaří a je to pro mě trochu zklamání. Vidím, že na soupeřky mám, ale nikdy to nevyjde. Možná ještě nepřišel ten správný čas,“ přemítala jedenadvacetiletá tenistka. „Mám na to a musím vydržet, snad se mi povede grandslamový úspěch co nejdřív. Chci taky, aby přišly další tituly. Cílem je pořád top 20, takže doufám, že na konci roku tam budu,“ dodala odhodlaně.

Důležitý je po všech útrapách vnitřní pocit a ten je u Siniakové po titulu v Bastadu naplněn sebevědomím. Z Prahy vyráží na turnaje do Toronta, Cincinati, New Havenu a pak už ji čeká US Open „Že je to nářez? To je vždycky,“ usmála se bojovně na závěr.