Češtinu trénuji s holkama na turnajích, směje se Čechoameričanka Nicole Melicharová
Nicole Melicharová, 67. deblistka světového žebříčku, je brněnskou rodačkou, avšak odmalička vyrůstala ve Spojených státech amerických, jež i reprezentuje. I přesto ale hovoří plynnou češtinou, kterou se snaží trénovat s kamarádkami na turnajích či četbou knih. V exkluzivním rozhovoru pro Tenisový svět se sympatická třiadvacetiletá specialistka na čtyřhru rozpovídala o svém zajímavém životním příběhu, vztahu k České republice i tenisových ambicích.
Narodila jste se v Brně, ale poté jste s rodiči emigrovala do Spojených státu. Jaké to pro vás bylo?
Bylo to trošku jinak. Mí rodiče utekli do Německa v roce 1987, kde se jim o rok později narodila má sestra, a následně v roce 1989 emigrovali do USA. A když byla moje mamka znovu těhotná, tak neměla zdravotní pojištění a můj taťka tou dobou pracoval v Česku, takže mamka letěla zpátky, abych se narodila v Brně, ale tehdy už žili ve Státech.
Takže jste v Česku vůbec nevyrůstala a hned jste letěla zpět do Ameriky?
Po šesti týdnech nebo dvou měsících od narození jsem letěla zpět. Česky mluvím jen díky tomu, že jsem češtinu musela používat doma a babička ani dědeček anglicky neumí. Takže se řeč snažím trénovat s holkama na turnajích, abych ji nezapomněla, a občas si vezmu nějakou českou knížku.
Vedli vás rodiče k češtině odmalička? Byl to příkaz od tatínka?
Kdykoliv jsem začala mluvit anglicky, tak mi hned přikázal, abych mluvila česky. Když jsem byla malá, tak se mi to občas nelíbilo, ale teď jsem ráda, že mě k tomu nutil.
Vracíte se někdy do Čech na dovolenou i mimo tenisové turnaje? V Praze jste hrála v letech 2014 i 2015...
Určitě, mám tu rodinu, nejen babičku s dědečkem, ale i bratrance. Když jsem v Evropě, tak se vždycky snažím u nich stavit alespoň na pár dní. Uvidíme, jak mi to tady v Trnavě půjde, příští turnaj mám naplánovaný v Norimberku, ale jestli budu mít den nebo dva volna, tak bych se do Brna stavila.
Vnímáte velký rozdíl mezi českou a americkou mentalitou?
Ano, je to velký rozdíl, ale je pro mě těžké popsat, v čem přesně spočívá.
Vaší prioritou je čtyřhra. Na základě čeho se rozhodujete o startech ve dvouhře?
Na turnaje jezdím hrát čtyřhru, ale vždy se přihlásím i do dvouhry a záleží jen na tom, jestli se do soutěže dostanu či nikoliv. Letos jsem ale již dvakrát jela na turnaj pouze kvůli dvouhře, hrála jsem jeden patnáctitisícový turnaj na Floridě a šedesátitisícový v Alabamě. Jinak jsem se ale vždy pouze zapisovala a čekala.
Vaše sestra má na okruhu odehraný jediný zápas, a to s vámi. Jak na letošní spolupráci v Tampě vzpomínáte?
Má sestra si vždycky chtěla zahrát profesionální turnaj, a tak jak jsme byly v Tampě, tak jsem jí říkala, že se zkusíme zapsat a přinejhorším se do turnaje nedostaneme. Nakonec jsme se ale dostaly a zahrály jsme si. Ona šest let nehrála a k tenisu se znovu vrátila před rokem. Pracuje ale jako zdravotní sestra, takže kvůli pracovnímu vytížení dva měsíce před tím turnajem netrénovala a byla nervózní. Ale byla to sranda, zápas byl těsnější, než to podle skóre vypadá a doufám, že se nám ještě alespoň jednou podaří si spolu zahrát.
Pokud by se sestra věnovala tenisu více, dokázala byste si představit, že byste spolu pravidelně nastupovaly a trávily spolu čas na turnajích?
Bylo by to krásné, kdybych mohla hrát čtyřhru se ségrou, ale to se asi už nestane.
Během své kariéry jste byla ve čtyřhře třikrát ve finále turnaje WTA. Poprvé v roce 2015 v Tchien-ťinu a letos v Kuala Lumpur a Istanbulu, ale ani jednou to nevyšlo. Na který z těchto turnajů vzpomínáte raději?
Na všech třech turnajích to byly fantastiscké finálové zápasy, ale bohužel to nevyšlo. Je to sice smutné, ale úspěchem je i samotný postup do finále. Jede se dál a doufám, že příště už budu ve finále úspěšná.
Vaším současným cílem je tedy vítězství na turnaji WTA?
Ano, přesně tak.
Mezi Češkami je mnoho skvělých deblistek. Neuvažovala jste, že byste si mezi nimi našla stálou partnerku, když umíte mluvit Česky?
Snažila jsem se o to, ale momentálně jsou všechny domluvené mezi sebou. Aktuálně jsem na delší dobu domluvená s Annou Smithovou, takže uvidíme, jak nám to půjde. Minulý týden jsme spolu hrály poprvé, postoupily jsme do semifinále a hrály jsme velice dobře. Na kurtu mezi námi panuje pohoda a smějeme se, což je fajn, takže doufám, že nám to spolu půjde.
Pohoda na kurtu je ve čtyřhře asi jedním z klíčových faktorů...
Přesně tak, člověku před další výměnou vždycky pomůže, když se může zasmát, než aby zůstával naštvaný.
Momentálně v žebříčku čtyřhry figurujete na 67. místě. Máte nějaké cíle pro zbytek sezony, kam byste se chtěla posunout?
Ráda bych se dostala do první padesátky, a kdyby to šlo i výše, tak by to bylo fantastické. A když se mi to nepodaří, tak budu makat dál.
